Blog

Péče o duševní zdraví vyžaduje komplexní přístup. Zahrnuje většinou aspekty jak vztahové, psychologické, lékařské, socioekonomické, spirituální atd. Vzájemná spolupráce a propojování jednotlivých oborů zasahujících různým způsobem do podpory lidí ohrožených závislostí na alkoholu, jiných návykových látkách a hraní hazardních her je pro naši práci důležitá.

Když k nám do poradny přichází nový zájemce o službu, přichází s ním vždy něco nového. Nový příběh, neznámo, nejistota, zvídavost. Provází nás svým životem, který je mnohdy plný dalších lidí, ať už rodiny a blízkých nebo jiných subjektů, které si postupně „navázal“ ve svém bludném kruhu závislosti. Orgán sociálně právní ochrany dětí (dále OSPOD), Probační a Mediační služba, Azylový dům, kurátoři, učitelé, psychiatři, lékaři a další se stávají na určitou dobu součástí klientova života.

Jak můžeme vytvářet společně partnerské procesy? K napsání tohoto článku mě přivedly hovory s mou klientkou, která do naší služby přišla ve chvíli, kdy na ni dle jejich slov „všechno padalo“ a začala svou situaci řešit alkoholem. Přišla ze své vůle a anonymita pro ni byla velmi důležitá, a potřebovala se několikrát utvrdit v tom, že ji jí plně zaručíme. Anonymita je jedním z principů naší práce, stejně jako důvěra, mlčenlivost, rovnost a individuální přístup. Aby vztah mezi klientem a námi mohl fungovat, je třeba, aby se u nás, a s námi, cítil bezpečně. Z dalších našich společných konverzací vyplynulo, že se kolem klientky a její rodiny vyskytuje řada odborníků. V jednu chvíli byl snad jen jeden den v týdnu, kdy klientka nebo někdo z její rodiny nenavštívil psychologa, sociálního pracovníka, poradce, kurzy atd. Dodnes mi rezonují její slova: „ Já mám pocit, že už se bez těch odborníků nemůžu ani nadechnout.“ Pomáhající profese chtějí pomáhat. Neztrácím naději, že většinou tuto „práci“ děláme srdcem. Ale co když v dobré víře člověku pomoci, nastoupíme každý se svou odborností (chodem), který servírujeme klientovi na talíři, bez ohledu na to, že místo dezertu v podobě zmrzliny, se potřebuje zahřát teplou polévkou? Nebo že nedokáže všechny chody sníst a strávit najednou? Může se stát, že mezi tolika chody se ztratí to nejdůležitější, a to chuť a potřeby klienta?

Jak zajistit, aby byl klient slyšen, viděn, vyslechnut? Každá profese je důležitá a nabízí svůj úhel pohledu. Její zapojení závisí na aktuálních nebo dlouhodobých potřebách klienta, v jaké fázi se nyní nachází. Zásadní je pro nás vztah s klientem založený na důvěře a bezpečí. Pokud k nám klient přichází doporučen jinou osobou (institucí), snažíme se, s vědomím klienta, navázat respektující spolupráci a vyjasnění si vzájemných rolí. Je v pořádku, že OSPOD dohlíží na blaho dětí, aby nedocházelo k jejich ohrožení. Je v pořádku, že probační úředník dohlíží na to, aby začlenění klienta do společnosti probíhalo bez další trestné činnosti. Je v pořádku, že lékař má obavu o svého pacienta i okolí, když má rozhodnout o navrácení řidičského průkazu nebo potvrdit pracovní způsobilost. V očích klientů tak mohou ze začátku tyto instituce působit jako represivní složky. Nám dává velký smysl to, když nás OSPOD a jiné subjekty zapojí do psychosociální pomoci rodině. A o to samé usilujeme my. Zapojit tolik úhlů pohledu, hlasů, kolik je možné a zároveň nezapomínat na to, že klient je expert na svůj život. Je možné fungovat jako partneři, pokud nás spojuje spolupráce na sdíleném záměru (autonomie člověka, rodiny) a vzájemný respekt. Proto je pro nás propojování lidí a oborů důležitým aspektem naší práce. Rádi jsme poskytli prostor pro hlasy našich partnerů, kteří se chtěli k tématu vyjádřit.

Orgán sociálně právní ochrany dětí Bc. Lucie Haltufová:

„Jako kurátoři pro děti a mládež jsme si vědomi, že zkoušení a experimentování (s čímkoliv) a zkoušení hranic patří k dospívání. Hranice mezi experimentováním a závislostí je ale tenká a mnohdy dítě či rodič neumí posoudit, zda se ještě jedná o „normální stav“. O pomoc při řešení problémového chování u dětí se na OSPOD často obrací starostlivý rodič nebo jiná blízká osoba. Upozornění přicházejí i ze školy, protože učitele ve škole si všimnou, že něco není v pořádku. Nejčastěji oznámení o požití návykové látky nezletilou osobou přichází ze strany policie či zdravotnického zařízení. Některé z dětí na OSPOD vídáváme častěji či opakovaně. V těchto případech je dítě s rodinou odesíláno k dalším odborníkům, např. v případě možných závislostí na poradnu Modrý kříž v Karviné. Jde nám o to, aby dítě i rodič získali potřebné informace, získali odpověď na věci, které je zajímají, o edukaci, o opakované setkání s dospívajícím či jeho blízkými, protože PROBLÉM ne vždy bývá jen u dítěte. Kolegyně z MK považujeme za partnery. V rámci práce s rodinou je zveme na tzv. případové konference (setkání rodiny s odborníky). Cílem je získání názoru na problém z jiného úhlu pohledu, navázání spolupráce, nastartování změny u dítěte nebo dospělého. Poradnu Modrý kříž považujeme za potřebnou a nezbytnou sociální službu, u zaměstnanců oceňujeme ochotu a lidský přístup. „

Psychiatrická nemocnice Opava Bc. Hana Riemlová, Zuzana Skálová

Vzájemnou spolupráci vnímáme jako velmi přínosnou, především proto, že informace podají přímí zaměstnanci Modrého kříže a pacientky/pacienti mají prostor pro konkrétní otázky. Je to jiné, než když o Modrém kříži mluvíme my – zaměstnanci Psychiatrické nemocnice Opava. Negativa nevidíme žádná. Pozitivní je cyklus besed, kdy se pacientky/pacienti prostřídají a vidí se na živo. Téma doléčování bývá i tématem ve skupinách. Považujeme za důležité získání informací o vaší službě již v průběhu léčby, kdy mají možnost navázání kontaktu a spolupráce, dostanou potřebné informace k objednání a mohou poté plynule přejít z ústavní do ambulantní péče.

Manželská a rodinná poradna Karviná Mgr. Kateřina Gagolová:

„Klienti Rodinné a manželské poradny Karviná se na poradnu obracejí v situacích, které osobně prožívají jako tíživé a nepříjemné, a které se jim nedaří řešit vlastními silami. Odborné sociální poradenství, které nabízíme, je bezplatné a jsme schopni poskytnout poradenství v oblasti rodinných a partnerských vztahů. Toto poradenství v sobě zahrnuje odbornou sociální a psychologickou pomoc. Přijít k nám může klient samostatně, s partnerem, manželem či dalšími členy rodiny. Našim klientem může být i dítě, kterému je věnována pozornost přiměřeně jeho věku, komunikačním schopnostem a rozumové vyspělosti. Pokud nejsme svými silami schopni řešit specifický problém klienta, jakým je například závislost, pak poskytujeme klientovi informace a podporu při využití dalších možných návazných služeb. Takovou službou je např. poradna Modrý kříž, s níž úzce spolupracujeme a vnímáme ji jako velmi potřebnou. Tato spolupráce umožňuje zacílit pomoc klientovi na jeho specifický problém a jeho řešením pozitivně ovlivnit nejen klienta samotného, ale v konečném důsledku také jeho rodinné a partnerské vztahy. „

Probační a mediační služba Mgr. Radim Valián:

"Probační úředníci musí ve své praxi ve vztahu ke klientům balancovat mezi kontrolou a pomocí/poradenstvím. Typickým objektem probace může být klient, u něhož se kumuluje vícero problémů, rizikových faktorů, např. uživatelka drog žijící na ulici, odsouzená k podmíněnému trestu s dohledem za drobné drogové delikty a ohrožování výchovy dítěte, u níž následně došlo k odebrání dítěte a umístění do ústavní péče. Cílem probace je v takovém případě kontrola výkonu trestu nespojeného s odnětím svobody, včetně kontroly případně uložených přiměřených povinností a omezení - např. vyvarovat se konzumaci drog a v dané souvislosti se na výzvu probačního úředníka podrobit testu na přítomnost těchto látek v těle a dále podrobit se ambulantnímu léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku. Cílem probace je taktéž individuální pomoc klientovi a působení na něj, aby vedl řádný život (život v souladu se zákonem), aby vyhověl soudem stanoveným podmínkám, tj. aby mimo jiné mohlo dojít k obnově narušených právních i mezilidských vztahů. Dobrým předpokladem pozitivního vývoje v případu je pak navázání fungujícího pracovního vztahu a vytvoření vzájemné důvěry, což může být mnohdy záležitostí velmi časově náročnou. Pro zvládnutí popisované praxe je nutnou podmínkou široké a všestranné zaměření probačních úředníků (odborné kompetence) a dále také uplatňování, využívání, mezioborové spolupráce při práci na případu. Probační úředník velmi často kooperuje při naplňování společných cílů s klientem s dalšími subjekty a organizacemi. Cesta ke zvládnutí mnohých problémů, které se v rámci pracovního vztahu s klientem podaří pojmenovat, nebo, které je nutné řešit z „titulu“ soudem uložené povinnosti, je často odbornou záležitostí specializovaných pracovišť – např. dluhová poradna, orgán sociálně-právní ochrany dětí, sociální kurátor nebo adiktologické služby. Příkladem vhodné mezioborové spolupráce může být právě součinnost s adiktologickými službami. V průběhu práce s uživateli drog je efektivní navazovat úzkou spolupráci se službou, kam má klient docházet na léčbu, kam chce docházet, nebo kde již s léčbou započal. Zřetelný rámec a propojení léčby s uloženou trestní sankcí mohou klientovi (a nejenom jemu) vyjasnit např. i konzultace, kterých se společně zúčastní probační úředník, klient a jeho garant nebo klíčový pracovník. Interdisciplinární přístup a spolupráce je v dnešní době, věřím, fakt, který snad nepodceňuje žádný probační úředník.

Z původně krátkého příspěvku naší klientky se klube celý příběh, který po jeho dopsání uveřejníme na naše webu. Děkujeme všem, kteří jste nám zaslali Vaše příspěvky. Těšíme se na další spolupráci. Na závěr připojuji píseň kapely Živé květy protože: „To, čo nás spája, je silnejšie a väčšie ako to, čo nás delí….“

Odkaz na Youtube „To, čo nás spája, je silnejšie a väčšie ako to, čo nás delí….“

Za karvinskou Poradnu zpracovala Ivana Tesařová

„Růst člověka je patrný v tom, jak se postupně proměňují skupiny jeho přátel“. – Ralph Waldo Emerson

„Práce ve skupině je základ, pomůže ti hodit vinu na někoho jiného“. – Murpyho zákon

„Ve své hloubi duše znáte odpověď; víte, kdo jste, a víte, co chcete.“ — Lao-c' čínský filozof

Všichni jsme již od narození nedílnou součástí specifických sociální skupin. Ať už doma se svými blízkými, ve škole, v zaměstnání, nebo ve svém volném čase. Prostřednictvím skupin si utváříme své vztahy k ostatním, učíme se komunikaci a spolupráci. Zároveň všichni jsme součástí více sociálních skupin najednou. Je tedy přirozené, že kromě individuální terapeutické práce se můžeme setkat i se skupinovou prací. Z jakého důvodu je skupinová práce velmi důležitou součástí práce se závislostí a v čem spočívají její výhody oproti individuální spolupráci, se vám stručně pokusí představit tento článek.

Rozdělení skupin

Základní rozlišení skupin je na svépomocné/podpůrné skupiny a terapeutické skupiny. Obě jsou založené na podpoře, pomoci a sdílení. Svépomocná skupina, jak napovídá název, je založena na rovném vztahu všech účastníků bez osoby terapeuta/profesionála. Jejich členy většinou spojuje společný cíl nebo společné zkušenosti s určitými potížemi. K mezinárodním svépomocným skupinám pro osoby potýkající se se závislostí patří hnutí Anonymních alkoholiků, Anonymních narkomanů nebo Anonymních gamblerů. Existují i podpůrné skupiny pro blízké a přátele závislých osob například Al-anon. U nás na poradnách Modrého Kříže se častěji můžete setkat s prací v rámci terapeutických skupin. Skupinu v takovém případě provází při setkání pracovník (terapeut) nebo pracovníci dané poradny. Věnujeme se sebe-rozvojovým technikám i konkrétním tématům, která na skupinu přinášejí její členové. Mezi nejdůležitější faktory ve skupinové práci patří zejména její členství – pocit jednoty a sounáležitosti – vědomí, že v tom nejsme sami, ale jsme všichni na jedné lodi. Skupina rovněž poskytuje svým členů emoční podporu – člen je přijat bez ohledu na své postavení, potíže, vlastnosti a minulost. Je přijat takový, jaký je, je uznán jako samostatná osoba s vlastními pocity a myšlenkami. Zároveň mu však skupina dovoluje projevit svou odlišnost a nebýt za to odsuzován. Ne ve smyslu schvalování všeho, co klient dělal nebo dělá, ale přijetí jedince jako osoby. V neposlední řadě pro klienta není jen důležité přijetí podpory a pomoci od jiných, ale rovněž, že sám pomáhá jiným, že nabízí podporu, návrhy a rady a sdílí toto s druhými. Tím, že činí svůj život užitečným ve skupině, získává jeho život bezprostřední smysl. Na rozdíl od individuální práce vám ta skupinová rovněž nabízí neocenitelnou zpětnou vazbu, což znamená, že klient v bezpečném prostředí dostává informaci od druhých, jak na ně působí jeho chování. Takto může např. klient, který dlouho hovoří o bezvýznamných detailech, zjistit, že působí na druhé nudně, a proto se lidé hovoru s ním vyhýbají. Člověk, který neví, proč jsou k němu druzí tak nelaskaví, se dozví, že jeho neuvědoměle ironický tón může některé lidi dráždit apod.

Terapeutické skupiny v Modrém kříži

- Jsou určeny klientům, kteří deklarují abstinenci a jsou pro abstinenci rozhodnuti, jsou starší 18 let a splní podmínku několika individuálních konzultací.

- Mají do 12 členů, jsou smíšené (ženy a muži) a vedou je obvykle dva pracovníci dané poradny.

- Jsou vhodné pro klienty, kteří mají odvahu se podívat do svého nitra a mluvit s ostatními o svých emocích a životních potížích.

Pravidla skupiny

- Každá skupina se řídí svými pravidly, která si na první skupině odsouhlasí s ostatními členy, mezi nejzásadnější z nich však patří:

- Zásada otevřenosti a upřímnosti: Ve skupině je možno o všem hovořit, zároveň je žádoucí vyjadřovat své pocity – i takové, za které se člověk obvykle stydí nebo je považuje za společensky nevhodné.

- Zásada zodpovědnosti v jednání: Ve skupině i v kontaktu mimo skupinu je třeba udržovat v jednání základní pravidla společenského soužití. Tyto dvě zásady se pak dají shrnout do věty: O všem se může a má mluvit, ne všechno se může dělat.

- Zásada dodržování důvěrnosti: Je základním předpokladem vytvoření pocitu bezpečí a jistoty a stručně lze zásadu vyjádřit, že co se na skupině odehraje/řekne, zůstane pouze na skupině.

Zkušenosti účastníků skupiny v Modrém Kříži

Na závěr nám někteří z účastníků přiblíží své zkušenosti ze skupiny.

Co pro mě skupina znamená?

„ Bezpečné místo, které můžu sdílet s ostatními.“

„ Místo, které mě hodně naučilo – nejen jak pracovat se svojí chutí na alkohol, ale taky jak to zvládají ostatní a v čem můžu svůj život zlepšit.“

Co se mi na skupině líbí?

„ Komunikace, otevřenost, mohu zde hovořit o všem, co mne trápí a třeba se to vůbec netýká alkoholu.“

„ Člověk zjistí, že na své trápení není sám, že si něčím podobným prošli i ostatní a že si můžeme navzájem pomoci.“

Co mi účast na skupině dává?

„ Vnitřní sílu – vědomí, že se na své problémy mohu podívat očima druhých, kteří mají zároveň stejnou zkušenost s alkoholem jako já.“

„ Především to, že mě tady nikdo neodsoudí, že můžu mluvit o svém trápení a že mi ostatní vyjádří podporu.“

Pokud byste měli zájem docházet k nám do skupiny, anebo víte o někom takovém, neváhejte nás kontaktovat.

Zpracoval: Tým pracovníků Poradny Orlová

Zdroje: KRATOCHVÍL, Stanislav. Skupinová psychoterapie v praxi. Praha: Galén, 2005. ISBN 80-7262-347-8

Chci odvykat

Anonymní alkoholici

Anonymní gambleři

Léčba závislosti je prvním krokem ven z problémů. Člověk se odhodlá, překoná obavy a podstoupí pobyt v léčebně nebo poctivě dochází ambulantně do poradny, bojuje, pracuje na sobě a ono se to podaří! Zdá se, že je vyhráno a život teď už bude krásný. Tak jednoduché to ale není. Jak si abstinenci udržet? Změňte své návyky, trávení volného času, kamarády, společnost, aby se k vám užívání nevrátilo, kladou klientům na srdce v léčebnách a děláme to i u nás v poradně. Ale když ono to vážně není jen tak. U závislosti na nelegálních drogách je to paradoxně snazší, s trochou úsilí můžeme svůj život uzpůsobit tak, abychom se jim vyhnuli. Co když jde ale o alkohol?

Česká republika patří dlouhodobě mezi země s nejvyšší průměrnou spotřebou alkoholu na obyvatele. Vzhledem k tomu, že je alkohol legální, všude snadno dostupný a to i cenově, jsou rizika jeho užívání podceňována a často se ani nepodkládá za nebezpečnou návykovou látku. Naopak je vnímán jako běžná součást každodenních, svátečních, rodinných i společenských událostí či oslav a provází lidský život od počátku do konce, od zapíjení narozených dětí po společné vzpomínání na zesnulého. Alkohol bývá také často konzumován pro rozpouštění negativních emočních stavů (v delším časovém horizontu konzumace tyto stavy spíše prohlubuje), případně je doporučován jako „tradiční“ léčivo (podle současných vědeckých poznatků nelze žádnou dávku alkoholu doporučit jako prospěšnou či považovat za bezpečnou). S alkoholem se většina z nás poprvé setkala u rodičů, podle posledních dat každé čtvrté dítě ochutnalo alkohol v jejich přítomnosti. Vnímání alkoholu jako zcela běžné součásti života podporuje i všudypřítomná reklama na alkohol v médiích, způsob jeho zobrazování ve filmovém průmyslu nebo to, že výrobci alkoholu často sponzorují sport, zábavu a kulturu.

Pokud se člověk rozhodne z nějakého důvodu alkohol nepít, naráží tak na spoustu, někdy i nečekaných překážek. Při našich rozhovorech s klienty jsou tyto každodenní nástrahy častým tématem. Pomáháme klientům se na ně průběžně připravovat, aby nebyli zaskočeni, a hledat možnosti, jak se proti pití vymezit a čím ho úspěšně nahradit. Je to důležitou součástí prevence relapsu. Tentokrát jsme v blogu dali hlavní slovo našim klientům a klientkám, protože jich se toto téma nejvíce týká. Ve dvou anketách s námi sdíleli své zážitky a zkušenosti ze života v abstinenci. Moc jim za to děkujeme (některá jména byla na přání změněna).

Ve které situaci bylo pro Vás jako abstinenta nejtěžší vymezit se vůči alkoholu?

Po sportovním zápase nebo po tréninku s kamarády. Erik

Rodinná oslava, dovolená. Dan

Ve chvílích pohody a sportovních aktivit, kdy v minulosti bylo obzvláště v létě chlazené pivo odměnou. Řešil jsem to chlazenou kofolou, ale chvíli trvalo, než jsme si to srovnal v hlavě. Ve stresových chvílích, kdy jsem to v minulosti alkoholem řešil. Řešením je vyhýbat se stresům, uvolnit se, vydýchat, zasportovat. Roman

V emoční nepohodě, při zklamání druhým člověkem. Nejčastěji v citové rovině po hádce. Zuzana

V okamžiku, kdy to nebylo moje rozhodnutí, ale alkohol mi zakazoval někdo jiný. Jana

Jednou za čas zajdu na návštěvu ke kamarádovi, kde se sem tam pije. Sice mi tam nikdo alkohol nenabízí, protože to o mně ví, ale je mi nepříjemné vidět alkohol na stole. Naštěstí mám tolerantní přátelé, kteří to respektují a schovávají ho. Ale stačí jedna špatná zpráva a v člověku v ten moment přepne a skončí to lapsem (relapsem). A nepomůžou žádné pravidla ani poučky. A pak už záleží na každém, jak se k tomu postaví. Tomáš

Nejvíce mě zaskočilo, když jsem pod stromeček dostala od rodičů láhev alkoholu, i když věděli, že nepiju. Nebylo těžké vymezit se, nenapila bych se, to je jasné, ale spíš to bylo nepříjemné překvapení a vůbec jsem nepochopila, proč to udělali. Dana

U mě se nejednalo jen o určité situace. Jelikož jsem byla pivařka, a v létě jsem chodila domů z práce třeba naštvaná z práce kolem hospod, tak se mi i stávalo, že jsem musela polknout. Proletěla mi myšlenka na malé pivo…že by se to nikdo nedozvěděl. Byla jsem čerstvě po léčbě, pomohlo nezastavit se. Držela mě myšlenka na mého psa, že jsem za něj odpovědná. Nezastavila jsem se, šla jsem domů a pak myšlenky vymizely. Andrea

Nemusí se jednat o situace, ale o vnitřní stav. Vyhnout se velikému stresu nebo naopak veliké radosti, obojí může vézt k chuti na alkohol. Třeba radost, pohoda může vést k automatickému napití se na oslavě. Je dobré zkusit se těm extrémům vyvarovat. Kája

Na premiéře filmu v kině, kde automaticky nabízeli divákům skleničku sektu. Zaskočilo mě to proto, že jsem na to nebyla vůbec připravená a nečekala jsem to. Když jdu někam na oslavu, počítám s tím dopředu, že tam bude alkohol a duševně se na to připravím. Tady jsem to nečekala a úplně mě to vykolejilo. Skleničku jsem teda vypila. Tamara

Já si více všímám opilých lidí, třeba na ulici a říkám si, no jestli jsem byla taky taková …. důležité je nejít proti svým pocitům, naučit se pracovat s emocemi. Nestýkat se s lidmi, se kterými není dobře. Nina

Lidé, kteří se po nadužívání alkoholu rozhodnou omezit či zcela alkohol ze svého života vypustit, bývají postaveni i před další dilema. Jak se vztahovat ke svému blízkému okolí, když se mé okolnosti kolem pití změnily? Mluvit či nemluvit o tom, jak a proč to mám v současnosti s alkoholem?

Příběhy a zkušenosti našich klientů jsou velmi odlišné. Spojuje je skutečnost, že omezit pití alkoholu nebo abstinovat je v naší společnosti velmi těžké. Rozhodnutí mluvit o svém přístupu k alkoholu tak může provázet odsouzení „To na tom musel být fakt zle, když skončil v odmašťovně“, neporozumění „Ty se chceš léčit? Vždyť piješ nejméně z nás?!“, zlehčování „Pro Tebe jsem koupila víno, když už nepiješ.“, nebo ignorování „Od té doby, co jsem řekla, že už nechci pít, chodí ke mně s alkoholem ještě častěji.“

Všechny výše jmenované reakce nejsou nutně myšleny zle, vychází nejčastěji z neinformovanosti. Okolí si nedokáže představit, čím dotyčný prochází a často ani neví, co závislost obnáší. Ve chvíli, kdy si naši klienti uvědomí, jak odvážný a těžký krok udělali, kolik mají za sebou práce, mluví se jim o zkušenostech a postoji k alkoholu snadněji. Bývají pak sami překvapení tím, že ostatní jejich příběh zajímá a stane se, že se i druzí svěří s tím, co sami zažili nebo koho mají v rodině a chtěli by mu pomoci. Otevřenost tak často vede k větší empatii a respektu.

Říct či neříct – jakou máte zkušenost, Váš přístup – říkáte, neříkáte?

Já to vnímám jako svou osobní, intimní záležitost a ne veřejnou. Ví o tom má nejbližší rodina a pár přátel, se kterými se ale nebavím o detailech, jen ve všeobecné rovině. Zuzana

U známých se nezmiňuji, beru to za osobní věc. Říkám – nepiji, jsem abstinent, nedělá mi to dobře. Nemám chuť to s někým rozebírat a bojím se, aby se to v budoucnosti neobrátilo proti mně (např. pracovně, přes mé děti ve škole). Roman

Upřímnost. Dan

Nejhorší je, když se mluví o mě beze mě. Pokud chce někdo něco vědět, má se zeptat přímo mě. Cíleně o své situaci/svém stavu nemluvím, ale pokud se o tom někdo chce bavit, nemám s tím problém. Jana

Já o tom, čím jsem prošla, mluvím. Reakce jsou respektující. Dokonce jsem to otevřeně napsala spolužákům, když jsme organizovali třídní sraz. I reakce spolužáků byly respektující. Jeden spolužák mi dokonce řekl: „klobouk dolů, jsi fakt dobrá“. Nestydím se, byla to etapa života. Příjemný zážitek jsem prožila u zubařky. Byla jsem tam po roce, zubařka mě nemohla poznat, řekla mi, že jsem úplně jiná! A já otevřeně odpověděla: „přestala jsem chlastat“. Zubařka i sestřička na mě nejprve hleděly, ale vše je zajímalo. Moje sestra mi jednou řekla, že když jsem pila, dívala jsem se skrz lidi, ne na lidi. Všechna má energie jakoby se vytratila. Ale teď mám svou energii zpět, rozzářily se mi oči. Moje zkušenost je, že když o sobě otevřeně mluvím, lidi to zajímá, svěřují se, co sami zažívají, že mají někoho v rodině. Taky to vnímám jako prevenci a ochranu pro sebe samu. Když otevřeně řeknu, čím jsem prošla, lidé mi nenabízí alkohol. Když jsem nic neříkala, tak jsem pak měla alibi – pili ostatní, proto jsem se taky napila. Laps jsem si sama v sobě omluvila. A myslím si, že platí „nejsou jiní naši blízcí nebo rodina, ale my“. Rodina či blízcí vědí o léčbě, ale neumí si představit, čím jsme doopravdy prošli, jaké to tam bylo. Proto je důležité o tom mluvit, aby naši blízcí pochopili tu změnu. Proč například nechceme jít, kam jsme dříve chodívali. A chodívali jsme tam jen proto, že alkohol nás „odpojil“ a bylo nám vše jedno, i když bychom rádi byli jinde. Najednou máme svůj názor, který jsme dříve neříkali, protože jsme se cítili vinní za své pití. Andrea

Blízcí vědí, v práci nemám pověst spojenou s alkoholem. Kája

Neříkám, pokud se někdo nezeptá, sama nezačínám. Myslím, že je dobře připravit si odpověď. Dříve jsem se styděla, ale teď začínám být na sebe hrdá. Nina

Rodině přiznat a taky nejbližším. Erik

Já osobně si myslím, že se není za co stydět. Ba právě naopak. Víš kolik lidí má stejný problém a ani o tom neví, anebo ví, ale nechtějí to řešit? Ale já jsem právě hrdý na to, že jsem si to dokázal přiznat a začal s tím něco dělat … Malá rada pro ty, co abstinenci myslí vážně. Na oslavách rodinných, firemních či kamarádů, odmítáme alkohol většinou s odložením. Tzn. že právě dnes nemůžu pít. Např.: "dnes řídím", "beru léky", či u žen "asi jsem těhotná" atd. Tím ten alkohol odmítneš jednou. Ale co vymyslíš příště? A potom? Právě proto radím tzv. KRÁLOVSKÉ odmítnutí jednou pro vždy a zároveň pátý bod desatera: NETAJÍM SE LÉČBOU (ti, co byli v Kroměříži, ví, o čem mluvím). Tak třeba rodina. Moje rodina to ví a hodně mě podporují. Hodně věcí jsem jim musel vysvětlit, ale vzali to a respektují. Kdo jiný by měl stát při tobě, když ne rodina? … A kamarádi. To se týká nás všech. Ale uvědom si, že díky tomu protřídíš a poznáš skutečné přátele. Skutečný přítel tě bude podporovat a nebude tě provokovat tím, že ti bude nabízet alkohol. Kdežto ti takzvaní kamarádi ti budou říkat: „však jeden panák (pivo) ti neublíží, musíš si se mnou dát“. Nebo ještě hůř, bez tvého vědomí ti nalijí panáka do kofoly (nebo co piješ). A tím ti úmyslně uškodí a všechna tvá snaha bude k ničemu. A v případě, že bereš ANTABUS, tak tě ohrožují na zdraví a životě. Bez legrace drž si takové lidi, co nejdál můžeš… A co v práci? …Jasně že to nevykládám na potkání, ale když na to přišla řeč, řekl jsem pravdu. A můžu říct, že to vzali úplně normálně jak v minulém tak v současném zaměstnání. Vyptávali se mě na různé věci, ale to je normální, protože málo lidí ví, co to alkoholismus je a co to obnáší. A teď mi na firemních akcích nikdo alkohol nenabídne, přiťuknout si můžu s čímkoliv a oni to respektují. Tomáš

Závěrem vám pro inspiraci nabízíme tabulku možností, jak alkohol v každodenním životě nahradit, kterou na základě své dlouholeté praxe sestavil MUDr. Karel Nešpor. Necháváme ji v původním, dnes již místy půvabně zastaralém znění. Vezměte ji jako podnět k zamyšlení, hodí se nejen abstinujícím, ale i všem ostatním, kteří alkohol ve svém životě mají. Můžete si ji aktualizovat a doplnit svými nápady.

"Zdroje" :

NEŠPOR, K. 2006: Zůstat střízlivý. Brno: Host.

Národní stránky pro podporu omezení konzumace alkoholu

Alkohol škodí

Nechmeldeti

Tým poradny Frýdek - Místek.

Když máme podezření, že náš partner, kamarád nebo příbuzný užívá alkohol, drogy nebo hraje na automatech, vyvolá v nás tento fakt řadu otázek. Jak s tímto člověkem otevřít komunikaci o jeho užívání/chování? Jak mu mohu pomoci? Jak ho motivovat, aby svůj problém začal řešit? A je možné někoho léčit i když on sám nechce? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v dnešním článku. Nejdříve si ale pojďme krátce říct, co to vlastně závislost je. Velmi zjednodušeně se jedná o opakující se chování, které je charakteristické těmito znaky:

1. Neodolatelná, nutkavá touha k užití látky nebo k opakování chování, která člověka zcela ovládá

2. Ztráta kontroly nad užíváním, pokud jde o jeho začátek a ukončení nebo o množství užité látky

3. Abstinenční příznaky po vysazení látky nebo po ukončení daného chování

4. Upřednostňování látky nebo chování před jinými zájmy nebo lidmi, kteří byli pro závislého člověka dosud důležití

5.Vznik tolerance, kdy k dosažení stejného účinku člověk potřebuje stále větší množství látky nebo potřebuje chování opakovat stále častěji

6. Pokračující užívání i přes jasné negativní důsledky, které látka nebo chování v životě člověka způsobuje

V závislosti na typu užívané látky, můžeme u blízkého člověka pozorovat změnu chování a dřívějších pravidelných návyků, kontaktů s přáteli, odbourání koníčků a zájmů, častější absence ve škole nebo v zaměstnání, potíže s udržením pozornosti, apatické chování, změnu hygienických návyků nebo změnu chuti k jídlu, popř. celkovou postupnou razantní změnu života, životního stylu i náplně dne – vše se podřizuje předmětu závislosti. Na vzniku závislosti se přitom podílí celá řada faktorů od genetiky, přes zkušenosti raného dětství a výchovu až k sociální situaci, vlivu vrstevníků, či duchovním otázkám.

Co dělat při podezření

Když nám závislost někoho blízkého zasáhne do života, je zásadní problémy spojené s užíváním u něj nepřehlížet, nekrýt jeho chování a neřešit za něj jeho potíže, protože tím mu závislé chování nadále umožňujeme. Ochrana před následky závislému člověku většinou nepomáhá, naopak. Nevyspělé vzorce jeho chování se tím ještě více prohlubují. I závislý člověk se musí naučit nést odpovědnost sám za sebe. Důležité je nastavit si láskyplné, ale pevné hranice. Stanovit si jasná pravidla a blízkému sdělit konkrétní důsledky jejich nedodržení. Je dobré závislého člověka co nejvíce podporovat na jeho cestě k novému životu bez závislosti, být mu nápomocný při hledání alternativní zábavy a relaxace, pro které doposud alkohol nebo drogu užíval. Z praktického hlediska to může znamenat také zbavení se jakéhokoliv alkoholu nebo drogy v domácnosti, vyhýbat se místům, která mohou být pro blízkého riziková (hospoda, herna nebo jiné místo, jež má člověk s užíváním spojené, regály s alkoholem v obchodě apod.). Z hlediska alkoholu pozor také na sladkosti, které ho obsahují, popř. nápoje typu birell apod. I ty mohou být spouštěčem chutí. Pokud se rozhodnete blízkou osobu podporovat finančně, nakupte raději konkrétní věci nebo zaplaťte služby, které potřebuje. Vyhnete se tak riziku, že peníze použije na nákup alkoholu nebo drog.

Nezapomínejte však ani na sebe. Abyste se mohli starat o druhé, musíte mít z čeho brát. Pokud jste již sami psychicky a fyzicky vyčerpaní, je dobré mluvit s užívajícím o tom, jak na Vás situace působí a konfrontovat ho s konkrétními důsledky toho, když nezmění své chování (např. že se bude muset odstěhovat). To, že se váš blízky potýká s alkoholem, drogou nebo návykovým chováním, není vaše vina. Nic si tedy nevyčítejte, sebeobviňování nemá smysl. Pozice blízkého člověka je velmi náročná a je naprosto v pořádku vyhledat odborníka, kterému se můžete s celou situací svěřit, a to i v případě, kdy se závislý nijak léčit nechce. Obrátit se můžete např. na pracovníky naší poradny, kteří se vám budou věnovat buď individuálně anebo v rámci párového sezení s Vaším blízkým. V ostravské poradně je také možné docházet do podpůrné skupiny pro rodinné příslušníky a blízké osob, které jsou závislé na alkoholu a látkových i nelátkových drogách. V každém větším městě pak funguje síť psychologických služeb, které jsou poskytovány zdarma (tzv. centra psychologické pomoci), případně jsou hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. Díky covidu začaly např. pojišťovny VZP a ČPZP přispívat na psychosociální podporu svých klientů. Seznam terapeutů, se kterými mají pojišťovny uzavřenou smlouvou, je k nahlédnutí zde: https://app.terapie.cz/)

Na závěr je potřeba zmínit, že vystoupení z kruhu závislosti je dlouhodobým procesem a uklouznutí jsou jeho běžnou součástí. Blízcí závislého se často domnívají, že po ukončení léčby je problém odstraněn. Ve skutečnosti však bývá závislý člověk po léčbě velmi křehký, v životě musí čelit novým výzvám. Mnohdy si potřebuje vytvořit zcela nový okruh přátel, zvyknout si na nový životní rytmus nebo třeba dořešit dluhy, a proto potřebuje i v tomto období hodně podpory a pochopení.

Jak komunikovat se závislým

Zásadou číslo jedna je téma alkoholu za žádných okolností s dotyčným neotevírat v okamžiku, kdy je pod vlivem. Zřejmě si z vašeho rozhovoru nebude moc pamatovat a vaše snaha tak přijde vniveč. Najděte si tedy vhodnou chvíli a umožněte dotyčnému vyjádřit se tím, že mu budete pokládat otevřené otázky. Není vhodné se omezit pouze na kárání a přednášky. V komunikaci je důležité vyhnout se tomu, co by druhý mohl vnímat jako výčitky nebo vynucování. To vede spíše k odporu a zvyšuje se tak pravděpodobnost, že se s námi daný člověk spíš pohádá, než aby uznal náš pohled na věc. Mnohem lepší výsledek přinese, když oslovíte konkrétní chování, které vám u vašeho blízkého vadí a vyhnete se hodnocení jeho osoby jako takové. Např. „Dnes jsi po obědě vypil lahev vína.“ namísto „Dnes po obědě jsi se zase pořádně opil.“

Nebojte se také mluvit o svých pocitech, které ve vás chování blízkého vzbuzuje. Např. “Když jsi dnes po obědě vypil lahev vína, cítila jsem se opuštěně“. Nesdělujte tedy druhému, že vás svým chováním např. zklamal, ale že vy jste zklamaná. Chování druhé osoby ve vás tyto pocity sice mohlo podnítit, ale samo o sobě je nezpůsobilo. Vámi prožívané pocity jsou ve skutečnosti způsobeny potřebami, které nebyly naplněny. Zamyslete se tedy, co jste od partnera v danou chvíli potřebovala a sdělte mu to: „Např. Když jsi dnes po obědě vypil lahev vína, cítila jsem se opuštěně, protože jsem si s tebou potřebovala probrat důležité věci ohledně dcery.“ Každý z nás má nějaké potřeby. Někdy toužíme po blízkosti, pochopení, jindy po respektu, odpočinku atd. Když je tedy dokážeme pojmenovat, je větší šance, že druhý pochopí, proč se cítíme tak, jak se cítíme. Ve chvíli, kdy už náš blízký ví, jak se cítíme a co bychom od něj potřebovali, je čas mu sdělit, co konkrétně může udělat pro to, aby naši potřebu naplnil. Na našem příkladu by to pak mohlo znít např. takto: „Když jsi dnes po obědě vypil lahev vína, cítila jsem se opuštěně, protože jsem s tebou potřebovala probrat důležité věci ohledně dcery. Mohli bychom si teď promluvit o tom, co Tě vede k tomu po obědě pít?”

Většina z nás není zvyklá přemýšlet a mluvit o svých potřebách, proto tento styl komunikace vyžaduje určitý trénink. Její zvládnutí je ale dobrým předpokladem k pochopení druhých.

Jaké jsou možnosti léčby

V České republice existují dva základní typy léčebných zařízení: Ambulantní – Sem patří adiktologické poradny, ordinace psychiatrů nebo denní stacionáře. Základní charakteristikou této léčby je, že klient dochází do ambulance na předem sjednané konzultace a po schůzce se opět vrací do svého prostředí (práce, rodiny, přátel, bydliště). Tento typ léčby je vhodný zejména pro osoby, které vykazují známky škodlivého užívání alkoholu, jsou dostatečně motivované k léčbě a jejich zdravotní stav nevyžaduje hospitalizaci. Právě ambulance a poradny pracují také s rodinnými příslušníky a blízkými uživatelů. Pokud nejde o soukromé zařízení, jsou ambulantní služby poskytovány bezplatně, popř. jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Rezidentní – zahrnuje detoxifikace, psychiatrické nemocnice (v Moravskoslezském kraji např. Opava, Kroměříž) a terapeutické komunity (TK Renarkon v Čeladné, TK EXIT pro dospívající ve věku 14–19 let v Komorní Lhotce). Psychiatrické nemocnice jsou dobře dostupné a léčba v nich trvá přibližně 3-6 měsíců. Oproti tomu terapeutické komunity nabízejí klientům dlouhodobý specializovaný program obvykle v délce okolo 9 měsíců a jsou často umístěny mimo velká města. Pobytový typ služeb je vhodný pro jedince se závislostí, kterou není možné z různých důvodů zvládnout v ambulantních podmínkách. Specifickou a neformální formu léčby pak tvoří tzv. svépomocné skupiny, které sdružují užívající se stejnou závislostí (nejznámější je u nás hnutí Anonymní alkoholici) Tento druh pomoci je vhodný zejména po absolvování ambulantního nebo lůžkového programu jako forma následné péče.

Jak můžu blízkého motivovat k léčbě?

Je dobré s dotyčným opakovaně mluvit o jeho užívání. Zajímat se o to, jak to s užíváním má, v čem je pro něj daná látka důležitá, co mu přináší a co naopak bere. Nechte blízkého zamyslet se nad tím, jak bude jeho život vypadat např. za dva roky, pokud na svém současném chování nic nezmění. Zmiňte se o možných výhodách léčby. Blízkého můžete podpořit také tím, že mu pomůžete najít kontakt na některou z pěti poraden Modrého Kříže, popř. mu rovnou předáte náš leták. Nabídněte mu svůj doprovod na první konzultaci, na schůzce s ním můžete být přítomní.

Je možné někoho léčit, když nechce?

Nedobrovolnou léčbu závislosti může nařídit pouze soudce, a to jen v případě, že člověk spáchá pod vlivem užívané látky trestný čin. Pokud je ale užívající nebezpečný sobě nebo svému okolí, je možné zavolat policii, případně záchrannou službu. Ti ho pak mohou odvézt na záchytnou stanici, a to i bez jeho svolení. Pobyt zde si následně musí dotyčný zaplatit. V případě sebevražedných tendencí nebo bludných myšlenek, může být uživatel po pobytu na záchytné stanici bez souhlasu hospitalizován v psychiatrické nemocnici. Je však potřeba počítat s tím, že po pár dnech může daná osoba podepsat revers.

Příběh

S manželem jsme spolu už přes 20 let. K alkoholu měl vždy pozitivní vztah, koneckonců i já se občas ve společnosti přátel napiju. Nikdy jsem tomu nepřikládala takový význam. Pít alkohol je přece v naší společnosti normální. Od té doby, co je manžel v důchodu však pije stále více, a to hlavně tvrdý alkohol. K tomu se přidaly zdravotní problémy – cukrovka, vysoký krevní tlak a onemocnění karpálních tunelů. Několikrát jsem se snažila s ním o tom mluvit, říct mu, že mi vadí, jak se v opilosti chová. Jako by to ale vůbec neslyšel. Hlídala jsem ho, pití mu zakazovala. Na nějakou dobu pomohlo ultimátum, které dostal od syna – pokud chce vídat vnoučata, musí s alkoholem skoncovat. To se mu na půl roku podařilo. Pak mu ale zemřel bratr a on do toho postupně znovu spadl. Děti za námi už vůbec nejezdí a já se cítím být na vše sama. Celá situace vygradovala minulý měsíc, kdy se manžel pokusil o nárazové vysazení alkoholu. Celý se třásl, měl halucinace a já musela volat záchranku. V nemocnici jsem se dozvěděla, že šlo o delirium a že se manžel ocitnul v ohrožení života. Nyní je manžel zpátky doma. Abstinuje, protože je mu ještě zle, ale já se bojím, co bude dál, až se trošku zmátoří. Vůbec nevím, jak s ním o celé situaci mluvit, jak o něj teď pečovat. Lékař v nemocnici mi dal kontakt na Modrý Kříž. Musím přiznat, že jsem se nějakou dobu odhodlávala, než jsem vytočila číslo na karvinskou pobočku. Když jsem však na druhé straně uslyšela uklidňující hlas jedné z pracovnic poradny, ulevilo se mi. Slečna v krátkosti vyslechla můj problém, a protože se v ambulanci zrovna uvolnil jeden termín, domluvily jsme si osobní schůzku hned na druhý den. V poradně panovala příjemná atmosféra, cítila jsem se tam bezpečně. Po dlouhé době jsem měla pocit, že mě někdo doopravdy poslouchá, že někoho zajímám taky já a to, jak celou situaci prožívám. Do poradny jsem začala docházet pravidelně jednou týdně. Jsem ráda, že mě poradkyně netlačí do žádných hotových řešení. Spíš mi ukazuje, jaké se v mé situaci nabízí možnosti a konečné rozhodnutí pak nechává na mě. Postupně si přicházím na to, jak s manželem komunikovat, snažím se porozumět jeho závislosti a hlavně se učím myslet více na sebe. Minulý týden jsem konečně sebrala odvahu a manželovi jsem předala informační leták Modrého Kříže. Bála jsem se, že se naštve, ale kupodivu to přijal dobře. Dokonce jsme se domluvili, že nám v poradně objednám společnou konzultaci a on se pak rozhodne, jestli bude chtít do Modrého Kříže také pravidelně docházet.

Zdroje: Alkoholpodkontrolou. Léčba závislosti [online]. c2019, [cit.2021-10-26]. Dostupné z: https://www.alkoholpodkontrolou.cz/jak-zvladnout-problem-s-pitim/lecba-zavislosti/ ROSENBERG, M. Nenásilná komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2012. 224 s. ISBN 978-80-262-0141-0 10. revize Mezinárodní Klasifikace Nemocí: Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek [online]. c2021, [cit.2021-10-26]. Dostupné z: https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F10-F19

Tým Poradny Karviná

Úvod

Na začátku cesty léčby závislostí je obvykle uvědomění, že nad pitím, užíváním drog nebo hraním člověk ztrácí kontrolu, že to ohrožuje jeho život, práci nebo vztahy do takové míry, že není v jeho silách situaci zvládnout sám nebo s blízkým okolím. Při léčbě se pak můžeme opřít o mnohé možnosti pomoci – ať už svých blízkých, lékařů nebo ambulantní formu docházení do některých z adiktologických poraden nebo sociálních služeb jako např. Modrý kříž v České republice. Jedním z dalších klasických pilířů léčby závislostí, kterého se klienti z počátku často obávají, je pak forma ústavní léčby. Když se řekne ústavní léčba, hodně klientů se v první chvíli zalekne. V hlavě jim mohou běžet myšlenky jako: „Nechci skončit na psychiatrii. Nenechám se zavřít do blázince. To už je to se mnou tak špatné? Co na to řeknou v práci a co si pomyslí moje okolí?“ Některým se pak rovněž vybaví sterilní prostředí nemocnice nebo třeba scény z filmu Dobří holubi se vracejí (1988)😊 Kdy je však na místě uvažovat o ústavní léčbě? A jaká je reálná zkušenost s ústavní léčbou dnes? Jak to v léčebnách vypadá a co od Vás jako pacienta budou požadovat? Jak dlouho léčba trvá, jaké jsou zkušenosti klientů, kteří v minulosti ústavní léčbu závislostí absolvovali? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v našem příspěvku a tímto snad zmírnit obavy a rovněž zmapovat možností této léčby v České republice.

Předně je třeba říci, že ten správný čas může být pro každého klienta individuální – obecně pak lze uvést zejména dvě situace:

Máte pocit, že potřebujete být v „chráněném“ prostředí – tedy, že v běžném životě je pro Vás hodně náročné (nebo nemožné) dodržet to, co si v průběhu ambulantní léčby stanovíte za svůj cíl. Vnímáte, že Vás běžný soukromý a pracovní život Vám neumožňuje se na léčbu závislosti plně soustředit (z důvodu péče o děti či rodiče, směnný provoz v zaměstnání, náročné emoční situace apod.)

Kde probíhá ústavní léčba?

Probíhá ve zdravotnických zařízeních, a to na specializovaných odděleních psychiatrických nemocnic (PN), jenž se nachází v každém kraji. V našem Moravskoslezském se pak jedná o Psychiatrickou nemocnici v Opavě, dále potom klienti nejčastěji absolvují léčbu v nemocnicích Marianny Oranžské - Bílá Voda, ve Šternberku a Kroměříži. Jedná o se o pobytovou péči, tzv. hospitalizaci, obvykle v délce tří až šesti měsíců. Během celého pobytu v léčebně můžete čerpat dočasnou pracovní neschopnost. Tato Vám může být vystavena již před přijetím do PN Vaším praktickým lékařem nebo ambulantním psychiatrem. Nejste povinni zaměstnavateli sdělovat, za jakým účelem nemocenskou čerpáte. Je však třeba říct, že Váš zaměstnavatel obdrží z PN elektronickou neschopenku. Podmínky nástupu stejně jako délka léčby se mohou u jednotlivých léčeben lišit. Předem je dobré si proto zjistit informace na webových stránkách konkrétního zařízení. K ústavní léčbě se zájemce objednává sám (telefonicky nebo mailem) – většina PN nechce, aby léčbu za pacienta domlouval jeho rodinný příslušník nebo známý (tento do PN nenastoupí a Vaše samostatné objednání je rovněž dobrý signál o tom, že jste dostatečně motivování léčbu nastoupit). Kromě zdravotnických zařízeních je v České republice několik soukromých zařízení na léčbu závislostí, a to v Praze a v Brandýse n/Labem. Zatímco ve zdravotnickém zařízení se však náklady na Váš pobyt hradí ze zdravotního pojištění, v soukromých zařízeních (které nejsou zdravotnickým zařízením) si pobyt a léčbu plně hradí klient a doba léčba je zde rovněž různá od dvou do několika týdnů. Pokud si vyberete léčbu v některém ze soukromých zařízení, a budete chtít čerpat nemocenskou, neschopenku Vám musí před nástupem na léčbu vystavit Váš ambulantní psychiatr nebo praktický lékař. Neschopenka není povinností – pokud chcete, můžete samozřejmě čerpat dovolenou.

Co musím absolvovat před nástupem?

Když se pro ústavní léčbu rozhodnete – první vaše kroky by měly směrovat k obvodnímu lékaři, případně ambulantnímu psychiatrovi pro doporučení. Poté až se rozhodnete pro jednotlivé zařízení – nejlépe se podívejte přímo na stránky zařízení, kde jsou často popsána jednotlivá pravidla nástupu, délka léčby, termínu nástupu apod. Není pravidlem, že dané zařízení poskytuje detoxifikaci, proto je možné, že před nástupem na ústavní léčbu závislosti budete muset absolvovat detoxifikaci v jiném zařízení nebo dodržet několikadenní abstinenci. Některé PN rovněž vyžadují „čistou“ moč – tedy bez přítomnosti návykových látek (pozor - což může být v případě kouření marihuany obtížné). S sebou budete kromě dalšího potřebovat doklady, oblečení, hygienické potřeby a další věci osobní potřeby. Kouření je v PN povoleno, je však většinou limitováno časem a místem.

Jak pobyt probíhá?

Při přijetí do PN podepisujete souhlas s hospitalizací – léčba je dobrovolná a můžete jí ukončit předčasně, avšak pro Vaši komplexní léčbu je velmi důležité absolvovat pobyt celý. Samotná léčba pak probíhá na konkrétním oddělení, po nástupu Vás na oddělení většinou provedou, vysvětlí Vám, jaký je režim oddělení, ukážou vám pokoj. Potom se zapojíte do programu oddělení. Během celého pobytu se Vám věnují odborníci jako lékaři, psychiatři, adiktologové, psychologové, sociální pracovníci a v neposlední řadě další zdravotnický personál. Účastníte se individuální a skupinové terapie a také volnočasovým aktivitám a sportu. Během pobytu se věnujete rovněž sami sobě – poznáváte svou cestu k závislosti – učíte se dovednostem, jak se tomuto chování v dalším životě vyhnout a jak to zvládat sami bez alkoholu, drog nebo hraní.

Může mě během léčby navštívit rodina?

To závisí na konkrétních pravidel jednotlivých odděleních – obvykle jsou návštěvy dle pravidel a režimu oddělení dovoleny a doporučeny. Zároveň po určité době léčby můžete požádat o víkendovou dovolenou s návštěvou doma.

Jak to vypadá po ukončení léčby?

Rozhodně se doporučuje po absolvování úspěšné léčby si najít vhodnou podpůrnou skupinovou či individuální terapii a pokračovat v doléčování, např. v naší organizaci Modrý kříž nebo v dalších jako jsou Anonymní alkoholici apod. Rovněž většina léčeben nabízí rekondiční pobyt (tzv. „opakovačku“) po ukončení léčby nebo různé kluby abstinujících apod.

Můžu být hospitalizovaný nedobrovolně?

Hospitalizace může být i nedobrovolná – zákon však vymezuje přesná pravidla, za jakých okolností se to může uskutečnit. Nejčastěji se pak jedná o situaci, kdy je pacient nebezpečný sobě nebo okolí. O nedobrovolné hospitalizaci rozhodne v akutním případě psychiatr, který tuto skutečnost musí ohlásit soudu a poté soud do 48 hodin rozhodne o prodloužení nebo zrušení takového opatření. Většinou jsou nedobrovolně hospitalizovaní pacienti, kteří páchali trestnou činnost pod vlivem alkoholu a drog a léčba jim byla nařízená soudně (tzv. Ochranné léčení).

Co dělat v případě akutních potíží se závislostí?

V neodkladných případech lze v našem kraji využít po zhodnocení situace psychiatrem možnost hospitalizace na akutních psychiatrických odděleních jako jsou Psychiatrické oddělení v Havířovské nemocnici, Psychiatrické oddělení v Třinecké nemocnici, Psychiatrické oddělení ve Fakultní nemocnici Ostrava. Na těchto odděleních můžete podstoupit rovněž detoxifikaci.

Jak v současné době ústavní léčbu závislosti ovlivnil pandemie Covid-19?

Úplná odpověď na tuto otázku by vyžadovala svým rozsahem samostatný článek, nehledě na fakt, že pravidla se stále upravují ☹ Aktuální podmínky Vám sdělí personál při objednávání se k léčbě. Jako nejdůležitější informace ke sdělení však vnímáme, že se Vám pobyt může prodloužit o 14 dní přes tzv. filtrační oddělení nebo případně je vyžadován test na Covid-19. V případě přítomnosti pozitivního pacienta na oddělení se pak pozastavuje příjem a vyhlašuje karanténa. Aktuální pandemická situace má rovněž vliv na běžný režim léčebny, a to zejména v oblasti vycházek, návštěv příbuzných, víkendových dovolenek a určitých činností jako např. sportovní aktivity.

Zpracovala Poradna Orlová

Příběh

Zdravím, jmenuji se Roman a jsem alkoholik. Naštěstí už přes osm let abstinující alkoholik. Absolvoval jsem v roce 2012 ústavní léčbu v PL Opava a od té doby jsem se nenapil. S odstupem času můžu naprosto upřímně říct, že jít se léčit bylo jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v mém životě a každý den jsem nesmírně rád, že jsem to udělal.

S chlastem jsem začínal jako každý druhý mladý muž v našem okolí, teda až na to, že mi to nějak zachutnalo. O tom, že mám problém, jsem věděl už dlouho, ale něco s tím dělat jsem vůbec nechtěl. Vždyť pije přece každý!! Jenže, když jsem se zdárně propíjel do dalšího a dalšího roku bez jediného střízlivého dne, už jsem tušil, že pokud nechci skončit hodně špatně, měl bych z toho roztočeného kolotoče vystoupit. Ale jak?

Tenkrát jsem pochopil, že tohle sám nezvládnu a rozhodl jsem se, že vyhledám pomoc. Můj ošetřující lékař mi doporučil psychologa a ten, když si vyslechl můj příběh, tak se mě zeptal, jestli by mi Opava nevadila a rovnou mě objednal. Nástup za tři týdny, kostky jsou vrženy…Mohl jsem se do nástupu udržovat „v náladě“ a vystřízlivět až před nástupem a odtrpět si to na oddělení. Možná by to bylo i moudřejší, jenže tenkrát jsem o tom vůbec nic nevěděl, a tak jsem se rozhodl, že přestanu sám.

Asi po čtyřech dnech se mi to povedlo. To, co se stalo během těch dnů, si nechám pro sebe, ale nebudu na ty dny vzpomínat dobře, i když jsem si naprosto jistý, že na ně nikdy nezapomenu. Hlavní bylo to, že do léčebny jsem nastoupil už s pevnou rukou a bez fyzických abstinenčních příznaků. Samozřejmě, že jsem měl obavu z toho, co mě tam čeká. Co řekne okolí, jak zjistí, že jsem v blázinci, ale stejně ve mně převládal jistý druh zvědavosti a hlavně víra v to, že mi tam pomůžou. I když jsem vůbec nechápal jakým způsobem.

Po nástupu se zjistilo, že na terapeutickém oddělení 18D, kde jsem se měl léčit, mají plno, tak mě dočasně umístili na příjmové oddělení 18A, kde jsem strávil první tři týdny pobytu. Až po přestěhování na oddělení 18D jsem naplno zapadl denního řádu a stal jsem se plnohodnotným členem téhle zvláštní komunity chlapů, které spojuje stejný problém. Běžný život na oddělení mi trochu připomínal vojenskou základní službu, teda až na to, že místo ječících poddůstojníků jsou kolem vás věčně usměvavé sestřičky. Osobně jsem si celý pobyt opravdu užíval. Přestože během dne až do odpoledne jsou různá zaměstnání, tak stejně vám zůstane spousta času na to být sám se sebou a urovnat si věci v hlavě.

Tříměsíční léčba se pomalu chýlila ke konci. Já, i když pevně rozhodnutý, že se alkoholu už nikdy nedotknu, tak s jistou obavou jsem vyhlížel den, kdy budu muset opustit moje dočasné, bezpečné, bezalkoholové akvárium a vydat se zpět do světa plného hospod, nonstop a benzinových pump, kde alkohol jde sehnat prakticky 24 hodin denně. Jenže s tím jsem nic dělat nemohl, takže po úspěšně dokončené léčbě jsem se vyzbrojen berličkou v podobě antabusu vydal změnit si svůj život. Tenkrát jsem hodně slyšel zvěsti, že první rok abstinence je nejtěžší. Nesouhlasím. Od prvního dne jsem si abstinenci strašně užíval. Ten pocit svobody, kdy nemusíte do hospody, abyste si doplnili svoji dávku drogy, byl úžasný.

Samozřejmě jsem netušil, co budu dělat s volným časem. Vždyť svoje mládí jsem strávil v hospodách. Neznal jsem v okolí nikoho, kdo by nepil a i ve vlastní rodině byl alkohol konzumován při každé větší příležitosti. Veškeré tyto obavy byly naštěstí neopodstatněné. Všechno si během prvního roku tak nějak sedlo. Rozvedl jsem se, koupil jsem si psa, který hravě zaplnil můj nově vzniklý volný čas. Ve svém okolí jsem objevil víc abstinentů, než jsem vůbec předpokládal a hlavně, ihned po léčbě jsem v rámci doléčovací aktivity začal navštěvovat Modrý kříž. Tam jsme založili terapeutickou skupinu, s jejímiž členy jsem doposud v kontaktu.

V dnešní době beru svoji abstinenci jako standard. I když zůstávám ve střehu, přece jenom chlast je můj nepřítel a je dobře mít svoje nepřátele na oku a nikdy je nepodcenit. Mám radost z toho, že mám hodně nových přátel, kteří mě opilého nikdy neviděli. K psovi jsem si pořídil ještě včely, kterým s radostí věnuji i ten zbytek volného času, který mi ještě zbyl. Hudební festivaly a koncerty jsou fakt daleko lepší „na sucho“ než to co si (ne)pamatuji z dřívějška. I do hospody rád zajdu, tam kde mám vlastní hrníček na kafé a kde všichni o mě vědí a fandí mi. Jsem prostě úplně obyčejný chlap, který akorát nepije alkohol… a jsem na to patřičně hrdý.

Na závěr připojujeme píseň Davida Stypky s Bandjeez. Metaforický kříž si totiž na zádech zřejmě nese většina postav z filmu "Úsměvy smutných mužů" od Miloše Formánka. Na vině je alkohol...

Odkaz ZDE

Co je to KRATOM?

Mitragyna speciosa, vytrvalá rostlina příbuzná s kávovníkem, patří do čeledi mořenovité, běžně nazývána kratom. Jedná se o strom přirozeně rostoucí v tropických oblastech, zejména Thajska, Malajsie, Myanmaru, Filipín, Barmy a Nové Guineje, kde roste divoce. Strom dosahuje velikosti od 4 do 16 metrů, pro svůj ideální růst potřebuje teplé a velmi vlhké prostředí, humusovitou půdu a dostatek slunečního světla. Aktivní látky jsou obsaženy v listech stromu. Kratom se užívá ve formě prášku, extraktu nebo drcených listů. Nejčastěji se užívá v podobě nápoje (rozmíchaný v tekutině) nebo odvaru (v případě drcených listů). Podle barvy žilek v listu rozlišujeme kratom červený, zelený, žlutý a bílý.

Přehled o obsažených alkaloidech v kratomu

Doposud bylo objeveno 40 strukturně příbuzných alkaloidů obsažených v listech kratomu. Mezi nejvýznamnější alkaloidy patří mitragynin a 7-hydro-xymitragynin, přičemž je předpoklad, že se jedná o primárně aktivní psychoaktivní alkaloidy v rostlině. Obě zmíněné látky patří mezi indolové alkaloidy. Mezi další zjištěné alkaloidy patří mitraphyline, raubasin, mitragynalin, mitralactonal, paynanthein, rhynchophylin. Mimo to obsahuje flavonoidy, terpenoidy, polyfenoly a různé glykosidy.

Legislativa

Co se týká legálnosti této rostliny, tak v České republice není ani kratom, potažmo Mitragyna speciosa, ani hlavní účinné alkaloidy mitragynina 7-hydroxymitragynin na seznamu návykových látek ve smyslu Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Na území České republiky tedy není dosud trestní odpovědnost osob za prodej a přechovávání této látky. Není rovněž uveden v Jednotné úmluvě o návykových látkách. V zemích Evropské unie je kontrolován ve Švédsku, Dánsku, Polsku, Rumunsku, Litvě a Lotyšsku. Mimo Evropskou unii je kontrolován a zařazen do příslušných protidrogových zákonů v Austrálii, Malaysii, Myanmaru a Thajsku.

Biologické působení kratomu v lidském organismu

Užívání kratomu je možné rozdělit na dva typy. Typ konzumace menších dávek lístků, cca 1-5 gramů a typ konzumace větších dávek lístků, cca 10-15 gramů. Menší dávky způsobují typické stimulační efekty, které jsou srovnatelné s kokainovým efektem. Naproti tomu vyšší dávky mají sedativní účinky na centrální nervovou soustavu srovnatelnou s morfinovým efektem. Těchto účinků se v původních zemích využívá pro navození cíleného efektu. Tedy má-li kratom působit stimulačně a zvyšovat tak pracovní výkonnost daného uživatele anebo naopak utlumit a působit proti bolesti v rámci využití rostliny jakožto léčivého prostředku. Je popsáno, že asi do 10 minut od pozření několika gramů sušených lístků kratomu se začínají dostavovat první psychoaktivní účinky, které přetrvávají hodinu až hodinu a půl. Plně se projeví po 30 až 60 minutách. Zvyšuje chuť do práce, ostražitost, komunikativnost a někdy také sexuální žádostivost. Listy kratomu často žvýkají osoby, které potřebují zvyšovat svoji koncentraci a potlačit spánek. Naopak vyšší dávky mají účinkovat 2 až 5 hodin, avšak dochází ke zmíněným sedativním účinkům. Mytraginin je znám jako agonista mnoha receptorů, zahrnujíc opioidové receptory, různé serotoninové receptory a další.

Zdravotní rizika užívání kratomu

Tak jako každá návyková látka i kratom přináší zdravotní rizika. Je třeba brát v potaz stimulační a sedativní efekt, který je závislý na dávce této komplexní směsi alkaloidů. Při stimulačním účinku se projevují negativní účinky jako tachykardie, svědění kůže, nauzea, ztráta chuti k jídlu nebo zvýšené vylučování moči. Za negativní ovlivnění kratomem v kombinaci s řízením motorových vozidel v provozu na pozemních komunikacích je možné považovat snížení zábran a zvýšení sebevědomí. Častější uživatelé ztrácejí na váze, může vzniknout anorexie, psychózy, chronická únava, záchvaty. Je důležité si uvědomit, že konzumace dalších návykových látek se stimulačním efektem (kofein, metamfetamin, kokain) může potencovat účinnost obou látek, což může ohrozit zdraví uživatele. Je nutno si dát pozor i na komerčně prodávaná léčiva s přítomností efedrinu/pseudoefedrinu. Kombinace látek se stimulačním účinkem také více zatíží organismus, což se může projevit například zvýšením tělesné teploty, dehydratací, tachykardií a dalšími jevy. Pokud bychom užívali zvýšené dávky kratomu, který by navozoval spíše sedativní účinky, je rovněž třeba počítat s možnou potencí látek, které se tímto způsobem vzájemně ovlivňují. Zejména se jedná o ethanol, tedy alkoholické nápoje. V této souvislosti byla již v odborné literatuře popsána úmrtí, která byla prokazatelně způsobena kombinací kratomu a alkoholických nápojů. Dalším rizikovým faktorem je užívání opiátů jako takových, lhostejno, zda se jedná o přírodní alkaloidy izolované z makoviny (kodein, thebain, morfin) či synteticky nebo polosynteticky vyráběné látky jako diacetylmorfin (heroin), fentanyl nebo karfentanyl. Pochopitelně bereme v potaz i legálně dostupná léčiva s přítomností opiátů či barbiruturátů. Negativní účinky vyšších dávek kratomu se vyznačují zmateností, zácpou, hypotenzí, celkovým útlumem, stavy podobnými snění či nadměrným pocením.

Obecně bylo doposud prokázáno, že dlouhodobější užívání kratomu, vede ke vzniku závislosti. Tento denní rituál užití drogy za účelem zvýšení pracovní výkonnosti, zahnání spánku a únavy se později může změnit v neschopnost jedince fungovat běžným životem bez přitomnosti stimulace kratomem. Dále z obecného negativního hlediska užívání kratomu jsou dokumentovány zejména bolesti svalů a kloubů, nespavost, zvracení, zhoršená koncentrace, sucho v ústech, tmavnutí kůže a zvýšená pigmentace v obličeji, trhavé pohyby končetin. Abstinenční příznaky při vysazení kratomu popisuje náš klient ve svém příběhu…

PŘÍBĚH

Během uplynulých několika let jsem párkrát okusil kratom, nejdřív mě nezaujal, téměř nic jsem necítil. Zřejmě ho bylo málo a taky jsem u toho míval už něco upito. .

Před dvěma roky jsem si ze zvědavosti pořídil více vzorků, zaexperimentoval s množstvím a druhy, a nahlédl, oč kráčí. Docela fajn bylina. Od té doby jsem si občas dal, příležitostně, většinou s kamarády.

Rozhodl jsem se s tím přestat, až do léta. Dojel jsem zásobu a šmytec. Pak přišla rýmička. Na respirační nemoci trpím od mala, mívám je i víckrát do roka, jsem zvyklý. Tentokrát to ovšem byla pořádná potvora, bolel mě celý člověk, nemohl jsem ustát na nohou, zpocený, průjem... Vzal jsem si volno a doma se kurýroval. Nedalo mi to a zašel jsem pro jistotu k lékaři, ale krev naprosto v normě, běžná viróza. Jsem nějaký cimprlich. Po týdnu jsem musel do práce, bylo už líp, ale ještě tak dva týdny jsem se necítil ve své kůži. Po necelých dvou měsících pak padlo mé předsevzetí a začal jsem opět kratomovat. Všechno zas šlo o tolik lépe, hlavně ty šichty. Někdy po dalších dvou měsících jsem si chtěl dát opět pauzu, ale ouha - dalšího dne mi začalo téct z nosu, průjem a následovala bolest a únava. Namíchal jsem, rýma ustala. Nenamíchal, zítra nudle u nosu. Hrozné překvapení. Okamžitě přestanu! Jenže to je dost komplikované, když je potřeba fungovat. Budu si dávat míň a vynechávat. Hm, blbost.

Musím přestat najednou! Tak zítra...

Párkrát jsem to odložil. Někdy začátkem léta se to podařilo. Vůbec nic. Pohoda. Dny plynuly, žádná rýma, žádná únava. Aktivní víkend, plavání, kolo, pohyb, no problem. Jak to? Vůbec nevím. Akorát teda chuť. Chuť na rozlévání toho příjemného tepla po těle, které zároveň uklidňuje i nakopává. Vždyť to nic nebylo, takhle můžu přestat kdykoliv. Po týdnu jsem si zase dal. A znovu a zas, každý den, furt. Po měsíci další pokus, nejmíň čtrnáct dní budu marodit s ramenem, ideální příležitost, kdyby náhodou zase nějaký absťák nebo co, navíc čekala mě cesta do zahraničí, nechtěl jsem s sebou tahat kratom a riskovat nepříjemnosti s celníky. Čtyři dny doma bez jakýchkoliv negativ s výjimkou ztráty entuziasmu. Pátý den jsem se nechal vytáhnout na hřiby. Po pár hodinách courání po lese bolavý a vyčerpaný s vypětím dolezu k autu. Není nic jednoduššího než si dát kratom a tu ošklivou únavu a zlé bolení zahnat. Hned to taky udělám. Jedeme dál. Ze zahraniční cesty se vracím předčasně, došla mi zásoba. Končí prázdniny.

Z hodiny na hodinu se zase rozhodnu - teď nebo nikdy! S podporou přátel se mi to podaří. První týden téměř nespím. Bolesti, především zad, nezastavitelné cukání nohou, neklid. Běžné úkony - řehole; každý pohyb vyžaduje vynaložit enormní úsilí. Připadá mi, jako bych se brodil po krk v téru nebo medu. Po týdnu špička, jeden den téměř nemůžu vstát z postele. Zkouším tomu pomoct růžovými pilulemi a kofeinem, někdy mám pocit, že to trošilinku pomůže, ale většinou ne. Druhý týden to pomalu ustává, pak už bez bolesti. Ovšem únava do jisté míry přetrvává. Po práci jsem vyplivnutý a dvakrát si rozmyslím, jestli ještě třeba sednu na kolo a na vandrech si musím krájet menší krajíce. Taky blbé nálady jsou zpět, prázdnota, nezájem, nechuť. Jsem rozhozený. Po třech letech abstinování od alkoholu jsem začal pít. Což mě děsí. Už asi pětkrát / šestkrát jsem se opil.

Po pěti týdnech jsem se decentně zkratomoval minulý víkend na horách. Třeba tahle zkušenost může někomu pomoct ušetřit si trabl. Kratom je fajn, když se k němu přistupuje s respektem. Jako se vším.

Metoda práce s klientem - Harm Reduction a kontrolované užívání

Harm Reduction považuje abstinenci za ideální výsledek, ale akceptuje i alternativy pracující s neabstinujícími klienty. Snaží se zachovat jejich zdravotní stav a motivovat je k následné léčbě. Dále poskytuje ochranu poškození zdraví a ochranu před rozvojem závislosti. Náš klient se několik týdnů pokoušel o úplnou abstinenci od kratomu. Docházelo však u něj k přesmykům závislosti do jiných návykových látek, které klient považoval za více nebezpečné. Abstinence se v této chvíli pro něj stala nereálným cílem. Rozhodl se proto pro kontrolované užívání kratomu.

Sebemonitorování jako základ kontrolovaného užívání

Sebemonitorování je jednoduchá technika. Vychází ze zjištění, že prosté zaznamenávání si problémového chování snižuje jeho výskyt. Klient používá zápisník nebo sešit, kde si zapisuje datum a hodinu, kdy užil, kolik užil, v jaké to bylo situaci a jak se před užitím cítil. Je důležité, aby se čas od času se ke svým poznámkám vrátil, snadno z nich vyčte, jaké situace nebo duševní stavy jsou pro něj nebezpečné a dokážete se na ně lépe připravit, nebo jim lépe předejít. Klient si stanovil maximální dávku 5 gramů kratomu v jednom dni, maximálně čtyřikrát týdně. Pokud se mu nepodaří stanovenou dávku dodržet, zaznamenává si také opatření, která učinil pro to, aby svůj stanovený limit nepřekročil. Jestli je cesta kontrolovaného užívání kratomu pro našeho klienta ta správná ukáže až čas.

Tým Poradny Ostrava

Jaké to bylo pro nás?

Bylo to jako hození do vody. Najednou se poradny zavřely, my zůstali doma a co teď? Co bude s klienty? Začátek karantény se pro všechny nesl v duchu velkých obav a velkých neznámých. Nikdo jsme nevěděli, jak nás to zasáhne, nikdo nevěděl, co bude dál. Co jsme tušili bylo, že toto krizové období může přinášet další rizikové situace pro naše klienty, kteří už tak bojují se svou závislostí (a je to každodenní boj). A tak nastalo období telefonického domlouvání a zpočátku částečně i improvizace. Spolupráce probíhala různými způsoby a většina klientů byla ráda, že poskytování služeb není úplně zastaveno a akceptovala (někdy i velmi pozitivně kvitovala) nové možnosti kontaktu – online intervence. Někteří nám odpověděli, že v tuto chvíli spolupráci přerušují, ale je fajn, že ví, že v případě potřeby se mohou ozvat. Mnozí si domlouvali pravidelné telefonické konzultace (telemosty) nebo virtuální jednání (nejčastěji Skype, WhatsApp, Messenger) kdy jsme pokračovali v poradenské a terapeutické práci. Někomu vyhovovalo i pouze psaní přes email, messenger apod. Pár klientů jsme během této doby ztratili, otázka, zda by se to stalo i při normálním provozu, zůstane již asi nezodpovězena. Co se ukázalo jako velmi přínosné, bylo propojení členů terapeutické skupiny přes messenger, kdy si mohli být vzájemnou oporou a následné realizace „videoskupiny“. Bylo to učení se za pochodu, pro všechny. Vyvstávaly problémy časového charakteru, dokdy být k dispozici, jak dát hranice. Jak reagovat, když došlo o víkendu u klienta k relapsu a potřeboval pomoc to zastavit. Pomoci hned nebo počkat do pondělí? Museli jsme se naučit zvládat nové technické možnosti a učit je klienty, např. jak se vzájemně propojit. Velmi důležitá byla kolegiální podpora a sdílení zkušeností v rámci týmu poradců a terapeutů i možnost propojení celé organizace díky on-line poradám, kde jsme reflektovali stávající stav a jak na něj co nejlépe reagovat jako organizace. Co říci závěrem? Je asi brzy na konečné zhodnocení. Myslíme si, že se nám podařilo udržet chod poraden i v době jejich uzavření pro osobní setkávání s klienty i zájemci o službu, což považujeme za stěžejní. Ukázalo se, že kde je vůle, je i cesta, jak pro pracovníky, tak i pro klienty. Naučili jsme se nové věci a přejeme si, abychom nezapomněli to dobré, co nám doba koronavirová přinesla a nadále tyto zkušenosti a poznatky rozvíjeli a implementovali do praxe.

Jak může práce online vypadat?

Začátek nouzového stavu přišel náhle a nečekaně, bylo tedy pro nás otázkou, jak pojmout pokračování spolupráce s klienty i bez možnosti osobního kontaktu. Běžná situace se úplně obrátila. Dříve jsme na telefonáty a maily reagovali pozváním k nám do poradny, protože je „vždycky lepší problém řešit osobně“ – jak jsme klientům říkávali. Nyní to bylo naopak. Osobní setkání jsme nabídnout nemohli a zároveň jsme chtěli udržet co nejvyšší kvalitu služeb. Přemýšleli jsme, jaká budou specifika a úskalí nových forem spolupráce. Asociace klinických psychologů pohotově zareagovala na vzniklou situaci a nabídla odborníkům podporu a inspiraci pro alternativní možnosti terapie. Jejich videa a informační materiály nám pomohly dobře uchopit změněné podmínky naší práce. Přidáváme link na videomateriál „Online intervence v období Covid-19 a jejich použití“.

Přidáváme link na videomateriál „Online intervence v období Covid-19 a jejich použití“. Odkaz ZDE

A jaké to bylo pro klienty?

Když jsme přemýšleli, jaké to bylo pro naše klienty, nechtěli jsme zůstávat u našich domněnek a rozhodli jsme se jich přímo zeptat. Oslovili jsme je elektronicky se dvěma otázkami. Níže naleznete všechny odpovědi, které jsme obdržely zpět, nijak necenzurovány, chtěli jsme zachovat plnou autenticitu. Dle dohody jsme pouze pozměnili jména. Anketní otázky: 1. Jakou formu spolupráce během uzavření poradny jste využíval/a? 2. Jaké to pro vás bylo? Jak jste s tím byl/a spokojen/a? Jak se jiný způsob odrážel na spolupráci, terapii? Negativa, pozitiva, možná doporučení.

Odpovědi klientů :

V době nouzového stavu jsem měl telefonické konzultace a komunikaci přes Messenger, z počátku jsem měl z toho obavy, jak to půjde a bral jsem to spíše jako nouzové řešení, ale ukázalo se, že můžeme mluvit o všem stejně jako v poradně, a že mi mluvení přes telefon nedělá problém. Nakonec jsem neviděl ani moc velký rozdíl mezi telefonickým a osobním setkáním, byl jsem velice spokojený a bylo praktické, že jsem nemusel dojíždět. Taky mi vyhovovalo, že jsme byli v častějším kontaktu, mohl jsem třeba jenom napsat, když jsem něco řešil a krátce jsme to probrali. Kryštof

Na začátku nouzového stavu jsem předčasně odešel z léčebny, chtěl jsem být se svou rodinou, když byla taková divná situace. Byl jsem rád, že mi Modrý kříž nabídl možnost konzultací přes messenger – využíval jsem telefon někdy i video hovory, protože v té době nebylo možné nikam docházet a nevím, jak bych to zvládl sám po neukončené léčbě. Z mého pohledu mi sice více vyhovují osobní schůzky, na které jsem byl zvyklý z dřívějška (chodil jsem do Modrého kříže i před léčbou), ale po nějaké době jsem si zvykl i na ten telefon. Teď jsem rád, že už je zase možné docházet. Filip

Moje terapeutka mi nabídla konzultace přes telefon nebo video hovory, když se poradna zavřela. Z počátku jsem to chtěl zkusit, ale zjistil jsem, že tu formu nemám rád a nevyhovovalo mi to, nevěděl jsem, co mám říkat. Raději jsem si počkal, až zase budou možné osobní schůzky, na které se těším. Je ale pravda, že jsem v poslední době nic vážného neřešil, takže jsem počkat mohl. Stanislav

1. Zvolili jsme neskutečnou věc, skupinu po telefonu. Bylo úžasné, že všichni měli zájem se aspoň slyšet, spolupracovat.... 2. Bylo to úžasné, že všichni se alespoň zúčastnili, tech. problémky nebudu zamotávat... Tato skupina je už trochu nějak jinde... Úžasné... Dekuju. ALE-NAŽIVO JE NAŽIVO.... Jak se sexem.....v nouzi i po tel., ale naživo je.....👍 Honza

1. Po dobu uzavření poradny MK jsem využíval pravidelnou telefonickou konzultaci s Mgr. Štefánikovou a to každý týden. Dále jsem využil spojení přes messenger v rámci celé skupiny, taktéž pravidelně jednou týdně. Terapie jsem využil tedy dvakrát týdně. 2. Telefonická konzultace byla na vynikající úrovni, jejich délka často přesahovala hodinu a dokázala mi plně nahradit přítomnost v MK. V podstatě - pro můj život bylo důležité to, že i v těžké situaci způsobené COVID 19, jsem mohl v terapiích pokračovat, a to jen v omezení osobního setkání. Konzultace přes telefon byly velmi plodné a měly vliv na pokračování abstinence. Za dané situace, způsobené nouzových stavem, měly pro mě konzultace osobní i ve skupině velmi velký význam, neztratil jsem kontakt s ostatními, dodržoval jsem rady terapeutky a řídil se jimi. Nesmírně si cením aktivity pracovníků MK ve FM, kteří nás neodstavili, ale naopak, zajistili kontakty a spojení, aby konzultace mohly pokračovat u všech členů skupiny. Za dané situace nebylo co zlepšovat, vše probíhalo ( skupina ) v pořádku, vítal jsem témata a naznačení dalšího směru skupiny v konzultacích pod řízením terapeutek. Vylepšit by se dala jen plná účast všech ve skupině při spojení přes messenger, nicméně z důvodu zaměstnanosti to není vždy možné. Závěrem : skvělá práce terapeutek MK ve FM, jsme zase o krok dál a je příjemné vědět, že i v těžkých podmínkách to jde. Děkuji za vše. Jan

ZDRAVÍM, POSÍLÁM SVŮJ NAZOR, KAŽDÉHO TATO SITUACE ASI PŘEKVAPILA, ALE NAŠE TERAPEUTKY SI HNED VĚDĚLY RADY, MOHLI JSME SE SPOJIT TELEFONICKY, NEBO NAPSAT SMS, PAK JSME SE NAPOJILI NA MESSENGER, PSALI SI, JAK TO VŠECHNO ZVLÁDÁME, MĚLI JSME SE MOŽNOST VIDĚT I PŘES WEB KAMERU. SPOLUPRÁCE ABSOLUTNĚ NA JEDNIČKU, ZA SEBE MOC DĚKUJI, ŽE JSTE, S POZDRAVEM. RADANA

1.Spolupráce s MK z mé strany probíhala po tel. a hlavně po MES. videohovory se skupinou. 2.Spolupráce s MK (a hlavně terapeutkami) tím pádem byla vynikající a moc mi pomáhala. Díky za Váš přístup a snahu i za ztížené situace nás podporovat a udržet celou skupinu v pohodě. Určitě se Vám to moc povedlo. Pochopitelně se již těším na živou skupinu. Ještě jednou moc díky Vám i celé skupině. Michal

1. Jakou formu spolupráce během uzavření jste využívala: - Telefonicky 2.Jaké to pro vás bylo? - Příjemné, povzbuzující 3.Jak jste s tím byla spokojena? - Velmi. Osobní kontakt je osobní kontakt, ovšem když jsem pracovně vytížená přišlo mi velmi praktické být toliko na telefonu. Navíc sjednání schůzky na telefonu bylo pro mě příjemnější i z hlediska časové flexibility terapeuta, kdy jsme nemuseli „horko těžko“ hledat termín, který vyhovuje oběma. 4.Jak se jiný způsob odrážel na spolupráci, terapii? - Ohledně kvality terapie po telefonu nevyvstala žádná negativa. Pro mě osobně je terapie po telefonu s mou terapeutkou velmi přínosná, stejně jako při osobním setkání. 5.Závěrem - za mě osobně nevyvstala v rámci nouzového stavu komplikace s terapií. Terapie po telefonu byla pro mě přínosná, příjemná a jak jsem již uvedla výše – vyhovovala mi z důvodu pracovní vytíženosti, když najít někdy vhodný termín v důsledku vytíženosti Modrého kříže a zároveň, který by vyhovoval mě z pracovního hlediska, je mnohdy velkým oříškem. Bára

Využila jsem jednu z alternativních metod vaši spolupráce a to e-mailovou. Přiznávám, že mám raději spolupráci formou osobního kontaktu, lépe se rozvíjí naše společná debata. Zároveň nepatřím k lidem, kteří si rádi vypisují přes e-mailovou nebo jakoukoliv komunikaci přes sítě :-). A to asi z pohodlnosti. Přesto musím vašeho odborníka, se kterým jsem komunikovala přes e-mail pochválit. Zajímala se o mne v době nouzového stavu. Snažila se být touto formou nápomocna, nabízela více způsobů komunikace. Měla jsem možnost těchto služeb využít kdykoliv a odpovědi byly pohotové a příjemné, jako vždy. JANA

1.FB a email 2. V období karantény mi vyhovovalo, že jste se mnou byla ochotna komunikovat přes messenger v podstatě kdykoliv, když sem potřeboval... No a nelíbilo, ale to asi všem, že nemohl být osobní kontakt. Ale to jsme nikdo nemohli ovlivnit s nic s tím udělat. Robert

V období karantény a spolupráce s MK jsem ocenila, že jste svým klientům volali a nabízeli konzultace přes mobil…atd, čili prakticky kdykoliv k dispozici..., není nic opravdu, co by mi chybělo, já jsem plně spokojený člověk, který velmi oceňuje hlavně to, že se můžu kdykoli obrátit ...Naďa

Spolupráce s MK během koronaviru si nemůžu na nic stěžovat. Informován o omezeních jsem byl a pokud by nastala vážná situace měl jsem možnost se s Vámi kdykoliv kontaktovat. Tak ze strany MK asi v této době plné omezení více dělat nešlo. Co mi chybělo, ale to samozřejmě není Vaše vina, byla možnost osobního kontaktu. Radek

Zpracoval tým Poradny Frýdek-Místek

ÚVOD

Bolí vás hlava, zub nebo záda a automaticky sáhnete po léku proti bolesti? Nemůžete usnout, tak si dáte pilulku na spaní? Ráno jste po ní malátní a ze stresu, co vás čeká v práci, si dáte lék, který „umí nakopnout“? Potom je třeba zpozornět, jestli závislost na lécích nebo jejich zneužívání neklepe na dveře. V dnešní společnosti je nejobávanější závislostí ta na drogách, ať už pervitinu, kokainu nebo heroinu. Závislost na alkoholu je bohužel často společností tolerována a přehlížena. Zneužívání léků v podstatě nebereme na vědomí, protože o tom moc nevíme. Přitom do lékové závislosti člověk sklouzne lehce, jak dokazuje příběh naší klientky. Vzniká pomalu a skrytě. Navíc léky jsou legální a předepsané lékařem, tak proč se mít na pozoru. Nejdříve užívání léku pomáhá, později se mění v pravidelnou konzumaci. Přestává stačit síla léku, zvyšuje se frekvence užívání a člověk začíná hledat lék s vyšším účinkem. Závislý člověk je zdatný manipulátor, může obejít více lékařů, aby získal recept, krást léky v zaměstnání nebo využít černého trhu. Vysazení léků provází abstinenční syndrom, bolest svalů, křeče, nevolnost a zvracení, průjem, rozšíření zornic. Důsledky zneužívání léků jsou tělesné (onemocnění ledvin a jater) nebo psychické (úzkostné stavy), zasahují do pracovního i rodinného života.

Podle statistik Národního protidrogového koordinátora je na lécích závislých 900 tisíc Čechů. To je jeden z důvodů, proč se tímto tématem zabýváme i na našem blogu. Naším cílem je informovat veřejnost o síle nebezpečného fenoménu dnešní doby.

DEFINICE ZNEUŽÍVÁNÍ LÉKŮ

Popis fenoménu zneužívání léků je problematický v tom, že neexistuje jednotná terminologie a definice. Za důležitou skutečnost je pokládán způsob získání léku, zda byl lék předepsán či indikován lékařem.

V rámci celopopulačních šetření je zneužívání psychoaktivních léků definováno zpravidla jako užívání psychoaktivních léků (např. sedativ či hypnotik, analgetik) bez lékařského předpisu nebo bez lékařské indikace.

Další definice popisují typy užívání léků pomocí přídavných jmen (škodlivé užívání, problémové užití, nelékařské užití, nevhodné užívání)nebo na základě motivu (samoléčba, rekreační užívání). Pokud rizika převažují nad přínosy, hovoříme také o zneužívání léků. Častým jevem je překrývání různých definic.

Podle MKN je syndrom závislosti definován jako soubor behaviorálních‚ kognitivních a fyziologických stavů‚ který se vyvíjí po opakovaném užití substance a který typicky zahrnuje:

• silné přání užít drogu • porušené ovládání při jejím užívání • přetrvávající užívání této drogy i přes škodlivé následky • prioritu v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky • zvýšenou toleranci pro drogu a někdy somatický odvykací stav.

Syndrom závislosti může být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. diazepam)‚ pro skupinu látek (např. benzodiazepiny či opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí.

RIZIKOVÉ LÉKY

Ne všechny léky mají potenciál vzniku závislosti. Mezi nejrizikovější patří:

1. Opiodní analegetika

Do této skupiny řadíme léky používané k léčbě silných bolestí, zejména nádorového původu. Jsou obsaženy také v lécích proti kašli. Při léčbě bolestí jsou užívány až po vyčerpání jiných možností. Heroin, braun či opium řadíme také mezi opiody.

• Mezi nejznámější zástupce této skupiny patří kodein, morfin, tramal, oxycontin, subutex, metadon, hydrocodon, buprenorfin. Buprenorfin se úspěšně užívá při substituční léčbě závislostí.

• Patří mezi léky s vysokým rizikem návyku a zneužívání. Syndrom závislosti se rozvíjí rychle a odvykací příznaky jsou podobné chřipce. Typické jsou zvracení a nevolnost, svalové křeče a bolesti, průjem, rozšíření zornic, slzení doprovázené sekrecí z nosu. Při předávkování hrozí útlum dýchání a činnosti srdce, typickým projevem je bezvědomí. Při současném užití jiných látek tlumící nervovou činnost (m.j.alkohol) se zvyšuje riziko úmrtí.

2. Tlumivé látky

Hypnotika jsou používané k léčbě úzkostných stavů a nespavosti, ke zklidnění. Vzhledem k jejich širokým účinkům se používají také při léčbě psychiatrických poruch a epilepsie. V dnešní hektické době řada lidí trpí úzkostmi a nespavostí, proto nějaký ten lék na spaní najdeme ve většině domácností, i když je na lékařský předpis.

• Do skupiny tlumivých látek patří benzodiazepiny (rohypnol, nitrazepam), barbituráty (bellaspon) a hypnotika (hypnogen, stilnox). Jedná se o léky určené ke zklidnění, k léčbě nespavosti a úzkostných stavů).

• Tlumivé látky jsou často zneužívány k navození pocitu pohody, ke snížení zábran a úzkosti. U někoho mohou vyvolávat i pocit euforie a neobvyklého vzrušení.

• Při častém užívání tlumivých látek dochází k postupnému vymizení účinku, zvyšování dávek a při dlouhodobém užívání hrozí riziko vzniku závislosti. Předávkování se projevuje ospalostí, závratěmi, špatnou koncentrací nebo poruchami vědomí. Současné používání alkoholu může vést k otravě s fatálními následky.

3. Stimulující látky

Užívání stimulujících látek má dlouho historii. Byly využívány vojáky za druhé světové války pro udržení bdělosti. Známé jsou také jejich účinky při hubnutí. V současné době je jejich opodstatněné využití pouze proti nadměrné spavosti. Kvůli svým stimulujícím účinkům jsou však často zneužívány pro nelegální výrobu pervitinu.

• Jedná se především o deriváty amfetaminu a některá anorektika, efedrin a pseudoefedrin, látky sloužící k výrobě pervitinu či extáze.

• Stimulanty se zneužívají pro zlepšení nálady, potlačení hladu a únavy, zvýšená představivost, uvolnění zábran, zvýšená schopnost se vcítit do pocitu druhých a celkové zrychlení psychických procesů. Při užívání stimulujících léků se objevuje podráždění, nervozita a úzkost. Dlouhodobé užívání vede až do toxické psychózy, nezřídka končící sebevraždou.

VAROVNÉ SIGNÁLY

Závislost nebo nadužívání léků může být pro okolí uživatele dlouhodobě skryté. Upozornit mohou například lékaře, který léky předepisuje, stále častější návštěvy dotyčného, jeho výmluvy na ztracený recept nebo jeho naléhavost na předepsání silnějšího léku. Okolí může zpozorovat změny v chování a náladách dotyčného:

• ospalost a zvýšenou potřebu spánku nebo naopak nespavosti

• zhoršení pozornosti, apatičnost, podrážděnost, agresivitu, neklid nebo naopak přílišná euforie a veselost

• ztrátu zájmu, přátel, uzavírání se do sebe

• zanedbávání péče o sebe a také o rodinu

• neschopnost zvládat každodenní činnosti

• častá změna lékaře při vysazení léků přicházejí abstinenční příznaky: psychické (úzkosti, strach, bušení srdce, svíravost na hrudi), fyzické (třes rukou, bolesti hlavy, kloubů, tělesná slabost) a mohou se také objevit nebezpečné epileptické záchvaty.

PŘÍBEH KLIENTKY

Z léčebny do léčebny

Minulý rok byl v mém životě zlomový. Posledních pár let jsem přemýšlela, jak budu žít dál. Jak z té horské dráhy vystoupit a už nikdy nenasednout. Vezla jsem se v ní už příliš dlouho a ona si nemilosrdně vybírala svou daň. Opakované ztráty zaměstnání, ztráta důvěry ze strany rodiny. Zapomněla jsem, co mám ráda a na čem mi záleží. Moje závislost na lécích vznikala dlouhá léta skrytě a nenápadně. Jen tak si sem tam ulevit v práci od přílišného stresu nebo nějaké momentální bolesti páteře nebo nohou. Po šesti letech užívání všech možných druhů léků jsem si na dovolené prožila poprvé abstinenční příznaky – nadměrně jsem se potila, trpěla jsem nespavostí, v noci přicházelo nepříjemné svalové napětí v nohách, neměla jsem o nic zájem, z ničeho radost. Po dvou dnech to odeznělo a já jsem se tím dál nezabývala. S každým rokem se to zhoršovalo. Absťák se dostavoval dřív, intenzivnější a déle trval. Nejlepší roky života mi utíkaly mezi prsty v navozování si umělého pocitu štěstí a vlastní spokojenosti. Přestala jsem vnímat reálný svět, ve kterém musíte řešit problémy a být zodpovědný. První léčbu v Psychiatrické léčebně jsem podstoupila dvouměsíční s tím, že to bude stačit. Po návratu jsem se ihned vrátila do práce a zvládání denních povinností matky a manželky. Následnou péči (doléčování) jsem hodila za hlavu, neřešila ji. Fungovala jsem a abstinovala dva měsíce. Po užití jediné tabletky Hypnogenu jsem byla v tom znovu. Ztratila jsem práci, důvěru rodiny. Ihned jsem podstoupila druhou pobytovou léčbu již 3-měsíční. Po návratu plně dodržuji následnou péči v Modrém kříži a daří se mi abstinovat a pomalu se zase raduji ze života.

Na závěr připojujeme píseň s trefným textem zpěváka Xindla X s názvem Chemie.

„Žijeme paralelní světy, jsme věčně paralenem sjetý. A před krutou realitou, bráníme se chemickou ulitou. Pomůže mi od nemoci i emocí. A taky přemoct ten pocit, že život nemám ve svý moci..“

Odkaz ZDE

Zdroj: NECHANSKÁ, Blanka, Viktor MRAVČÍK a Petr POPOV. Zneužívání psychoaktivních léků v České republice: identifikace a analýza zdrojů dat. Praha: Úřad vlády České republiky, c2012. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440-073-5.

Zpracovala Bc. Ivana Tesařová