Blog

Ústavní léčba závislostí
Úvod

Na začátku cesty léčby závislostí je obvykle uvědomění, že nad pitím, užíváním drog nebo hraním člověk ztrácí kontrolu, že to ohrožuje jeho život, práci nebo vztahy do takové míry, že není v jeho silách situaci zvládnout sám nebo s blízkým okolím. Při léčbě se pak můžeme opřít o mnohé možnosti pomoci – ať už svých blízkých, lékařů nebo ambulantní formu docházení do některých z adiktologických poraden nebo sociálních služeb jako např. Modrý kříž v České republice. Jedním z dalších klasických pilířů léčby závislostí, kterého se klienti z počátku často obávají, je pak forma ústavní léčby. Když se řekne ústavní léčba, hodně klientů se v první chvíli zalekne. V hlavě jim mohou běžet myšlenky jako: „Nechci skončit na psychiatrii. Nenechám se zavřít do blázince. To už je to se mnou tak špatné? Co na to řeknou v práci a co si pomyslí moje okolí?“ Některým se pak rovněž vybaví sterilní prostředí nemocnice nebo třeba scény z filmu Dobří holubi se vracejí (1988)😊 Kdy je však na místě uvažovat o ústavní léčbě? A jaká je reálná zkušenost s ústavní léčbou dnes? Jak to v léčebnách vypadá a co od Vás jako pacienta budou požadovat? Jak dlouho léčba trvá, jaké jsou zkušenosti klientů, kteří v minulosti ústavní léčbu závislostí absolvovali? Na tyto a další otázky se pokusíme odpovědět v našem příspěvku a tímto snad zmírnit obavy a rovněž zmapovat možností této léčby v České republice.

Předně je třeba říci, že ten správný čas může být pro každého klienta individuální – obecně pak lze uvést zejména dvě situace:

Máte pocit, že potřebujete být v „chráněném“ prostředí – tedy, že v běžném životě je pro Vás hodně náročné (nebo nemožné) dodržet to, co si v průběhu ambulantní léčby stanovíte za svůj cíl. Vnímáte, že Vás běžný soukromý a pracovní život Vám neumožňuje se na léčbu závislosti plně soustředit (z důvodu péče o děti či rodiče, směnný provoz v zaměstnání, náročné emoční situace apod.)

Kde probíhá ústavní léčba?

Probíhá ve zdravotnických zařízeních, a to na specializovaných odděleních psychiatrických nemocnic (PN), jenž se nachází v každém kraji. V našem Moravskoslezském se pak jedná o Psychiatrickou nemocnici v Opavě, dále potom klienti nejčastěji absolvují léčbu v nemocnicích Marianny Oranžské - Bílá Voda, ve Šternberku a Kroměříži. Jedná o se o pobytovou péči, tzv. hospitalizaci, obvykle v délce tří až šesti měsíců. Během celého pobytu v léčebně můžete čerpat dočasnou pracovní neschopnost. Tato Vám může být vystavena již před přijetím do PN Vaším praktickým lékařem nebo ambulantním psychiatrem. Nejste povinni zaměstnavateli sdělovat, za jakým účelem nemocenskou čerpáte. Je však třeba říct, že Váš zaměstnavatel obdrží z PN elektronickou neschopenku. Podmínky nástupu stejně jako délka léčby se mohou u jednotlivých léčeben lišit. Předem je dobré si proto zjistit informace na webových stránkách konkrétního zařízení. K ústavní léčbě se zájemce objednává sám (telefonicky nebo mailem) – většina PN nechce, aby léčbu za pacienta domlouval jeho rodinný příslušník nebo známý (tento do PN nenastoupí a Vaše samostatné objednání je rovněž dobrý signál o tom, že jste dostatečně motivování léčbu nastoupit). Kromě zdravotnických zařízeních je v České republice několik soukromých zařízení na léčbu závislostí, a to v Praze a v Brandýse n/Labem. Zatímco ve zdravotnickém zařízení se však náklady na Váš pobyt hradí ze zdravotního pojištění, v soukromých zařízeních (které nejsou zdravotnickým zařízením) si pobyt a léčbu plně hradí klient a doba léčba je zde rovněž různá od dvou do několika týdnů. Pokud si vyberete léčbu v některém ze soukromých zařízení, a budete chtít čerpat nemocenskou, neschopenku Vám musí před nástupem na léčbu vystavit Váš ambulantní psychiatr nebo praktický lékař. Neschopenka není povinností – pokud chcete, můžete samozřejmě čerpat dovolenou.

Co musím absolvovat před nástupem?

Když se pro ústavní léčbu rozhodnete – první vaše kroky by měly směrovat k obvodnímu lékaři, případně ambulantnímu psychiatrovi pro doporučení. Poté až se rozhodnete pro jednotlivé zařízení – nejlépe se podívejte přímo na stránky zařízení, kde jsou často popsána jednotlivá pravidla nástupu, délka léčby, termínu nástupu apod. Není pravidlem, že dané zařízení poskytuje detoxifikaci, proto je možné, že před nástupem na ústavní léčbu závislosti budete muset absolvovat detoxifikaci v jiném zařízení nebo dodržet několikadenní abstinenci. Některé PN rovněž vyžadují „čistou“ moč – tedy bez přítomnosti návykových látek (pozor - což může být v případě kouření marihuany obtížné). S sebou budete kromě dalšího potřebovat doklady, oblečení, hygienické potřeby a další věci osobní potřeby. Kouření je v PN povoleno, je však většinou limitováno časem a místem.

Jak pobyt probíhá?

Při přijetí do PN podepisujete souhlas s hospitalizací – léčba je dobrovolná a můžete jí ukončit předčasně, avšak pro Vaši komplexní léčbu je velmi důležité absolvovat pobyt celý. Samotná léčba pak probíhá na konkrétním oddělení, po nástupu Vás na oddělení většinou provedou, vysvětlí Vám, jaký je režim oddělení, ukážou vám pokoj. Potom se zapojíte do programu oddělení. Během celého pobytu se Vám věnují odborníci jako lékaři, psychiatři, adiktologové, psychologové, sociální pracovníci a v neposlední řadě další zdravotnický personál. Účastníte se individuální a skupinové terapie a také volnočasovým aktivitám a sportu. Během pobytu se věnujete rovněž sami sobě – poznáváte svou cestu k závislosti – učíte se dovednostem, jak se tomuto chování v dalším životě vyhnout a jak to zvládat sami bez alkoholu, drog nebo hraní.

Může mě během léčby navštívit rodina?

To závisí na konkrétních pravidel jednotlivých odděleních – obvykle jsou návštěvy dle pravidel a režimu oddělení dovoleny a doporučeny. Zároveň po určité době léčby můžete požádat o víkendovou dovolenou s návštěvou doma.

Jak to vypadá po ukončení léčby?

Rozhodně se doporučuje po absolvování úspěšné léčby si najít vhodnou podpůrnou skupinovou či individuální terapii a pokračovat v doléčování, např. v naší organizaci Modrý kříž nebo v dalších jako jsou Anonymní alkoholici apod. Rovněž většina léčeben nabízí rekondiční pobyt (tzv. „opakovačku“) po ukončení léčby nebo různé kluby abstinujících apod.

Můžu být hospitalizovaný nedobrovolně?

Hospitalizace může být i nedobrovolná – zákon však vymezuje přesná pravidla, za jakých okolností se to může uskutečnit. Nejčastěji se pak jedná o situaci, kdy je pacient nebezpečný sobě nebo okolí. O nedobrovolné hospitalizaci rozhodne v akutním případě psychiatr, který tuto skutečnost musí ohlásit soudu a poté soud do 48 hodin rozhodne o prodloužení nebo zrušení takového opatření. Většinou jsou nedobrovolně hospitalizovaní pacienti, kteří páchali trestnou činnost pod vlivem alkoholu a drog a léčba jim byla nařízená soudně (tzv. Ochranné léčení).

Co dělat v případě akutních potíží se závislostí?

V neodkladných případech lze v našem kraji využít po zhodnocení situace psychiatrem možnost hospitalizace na akutních psychiatrických odděleních jako jsou Psychiatrické oddělení v Havířovské nemocnici, Psychiatrické oddělení v Třinecké nemocnici, Psychiatrické oddělení ve Fakultní nemocnici Ostrava. Na těchto odděleních můžete podstoupit rovněž detoxifikaci.

Jak v současné době ústavní léčbu závislosti ovlivnil pandemie Covid-19?

Úplná odpověď na tuto otázku by vyžadovala svým rozsahem samostatný článek, nehledě na fakt, že pravidla se stále upravují ☹ Aktuální podmínky Vám sdělí personál při objednávání se k léčbě. Jako nejdůležitější informace ke sdělení však vnímáme, že se Vám pobyt může prodloužit o 14 dní přes tzv. filtrační oddělení nebo případně je vyžadován test na Covid-19. V případě přítomnosti pozitivního pacienta na oddělení se pak pozastavuje příjem a vyhlašuje karanténa. Aktuální pandemická situace má rovněž vliv na běžný režim léčebny, a to zejména v oblasti vycházek, návštěv příbuzných, víkendových dovolenek a určitých činností jako např. sportovní aktivity.

Zpracovala Poradna Orlová

Příběh

Zdravím, jmenuji se Roman a jsem alkoholik. Naštěstí už přes osm let abstinující alkoholik. Absolvoval jsem v roce 2012 ústavní léčbu v PL Opava a od té doby jsem se nenapil. S odstupem času můžu naprosto upřímně říct, že jít se léčit bylo jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v mém životě a každý den jsem nesmírně rád, že jsem to udělal.

S chlastem jsem začínal jako každý druhý mladý muž v našem okolí, teda až na to, že mi to nějak zachutnalo. O tom, že mám problém, jsem věděl už dlouho, ale něco s tím dělat jsem vůbec nechtěl. Vždyť pije přece každý!! Jenže, když jsem se zdárně propíjel do dalšího a dalšího roku bez jediného střízlivého dne, už jsem tušil, že pokud nechci skončit hodně špatně, měl bych z toho roztočeného kolotoče vystoupit. Ale jak?

Tenkrát jsem pochopil, že tohle sám nezvládnu a rozhodl jsem se, že vyhledám pomoc. Můj ošetřující lékař mi doporučil psychologa a ten, když si vyslechl můj příběh, tak se mě zeptal, jestli by mi Opava nevadila a rovnou mě objednal. Nástup za tři týdny, kostky jsou vrženy…Mohl jsem se do nástupu udržovat „v náladě“ a vystřízlivět až před nástupem a odtrpět si to na oddělení. Možná by to bylo i moudřejší, jenže tenkrát jsem o tom vůbec nic nevěděl, a tak jsem se rozhodl, že přestanu sám.

Asi po čtyřech dnech se mi to povedlo. To, co se stalo během těch dnů, si nechám pro sebe, ale nebudu na ty dny vzpomínat dobře, i když jsem si naprosto jistý, že na ně nikdy nezapomenu. Hlavní bylo to, že do léčebny jsem nastoupil už s pevnou rukou a bez fyzických abstinenčních příznaků. Samozřejmě, že jsem měl obavu z toho, co mě tam čeká. Co řekne okolí, jak zjistí, že jsem v blázinci, ale stejně ve mně převládal jistý druh zvědavosti a hlavně víra v to, že mi tam pomůžou. I když jsem vůbec nechápal jakým způsobem.

Po nástupu se zjistilo, že na terapeutickém oddělení 18D, kde jsem se měl léčit, mají plno, tak mě dočasně umístili na příjmové oddělení 18A, kde jsem strávil první tři týdny pobytu. Až po přestěhování na oddělení 18D jsem naplno zapadl denního řádu a stal jsem se plnohodnotným členem téhle zvláštní komunity chlapů, které spojuje stejný problém. Běžný život na oddělení mi trochu připomínal vojenskou základní službu, teda až na to, že místo ječících poddůstojníků jsou kolem vás věčně usměvavé sestřičky. Osobně jsem si celý pobyt opravdu užíval. Přestože během dne až do odpoledne jsou různá zaměstnání, tak stejně vám zůstane spousta času na to být sám se sebou a urovnat si věci v hlavě.

Tříměsíční léčba se pomalu chýlila ke konci. Já, i když pevně rozhodnutý, že se alkoholu už nikdy nedotknu, tak s jistou obavou jsem vyhlížel den, kdy budu muset opustit moje dočasné, bezpečné, bezalkoholové akvárium a vydat se zpět do světa plného hospod, nonstop a benzinových pump, kde alkohol jde sehnat prakticky 24 hodin denně. Jenže s tím jsem nic dělat nemohl, takže po úspěšně dokončené léčbě jsem se vyzbrojen berličkou v podobě antabusu vydal změnit si svůj život. Tenkrát jsem hodně slyšel zvěsti, že první rok abstinence je nejtěžší. Nesouhlasím. Od prvního dne jsem si abstinenci strašně užíval. Ten pocit svobody, kdy nemusíte do hospody, abyste si doplnili svoji dávku drogy, byl úžasný.

Samozřejmě jsem netušil, co budu dělat s volným časem. Vždyť svoje mládí jsem strávil v hospodách. Neznal jsem v okolí nikoho, kdo by nepil a i ve vlastní rodině byl alkohol konzumován při každé větší příležitosti. Veškeré tyto obavy byly naštěstí neopodstatněné. Všechno si během prvního roku tak nějak sedlo. Rozvedl jsem se, koupil jsem si psa, který hravě zaplnil můj nově vzniklý volný čas. Ve svém okolí jsem objevil víc abstinentů, než jsem vůbec předpokládal a hlavně, ihned po léčbě jsem v rámci doléčovací aktivity začal navštěvovat Modrý kříž. Tam jsme založili terapeutickou skupinu, s jejímiž členy jsem doposud v kontaktu.

V dnešní době beru svoji abstinenci jako standard. I když zůstávám ve střehu, přece jenom chlast je můj nepřítel a je dobře mít svoje nepřátele na oku a nikdy je nepodcenit. Mám radost z toho, že mám hodně nových přátel, kteří mě opilého nikdy neviděli. K psovi jsem si pořídil ještě včely, kterým s radostí věnuji i ten zbytek volného času, který mi ještě zbyl. Hudební festivaly a koncerty jsou fakt daleko lepší „na sucho“ než to co si (ne)pamatuji z dřívějška. I do hospody rád zajdu, tam kde mám vlastní hrníček na kafé a kde všichni o mě vědí a fandí mi. Jsem prostě úplně obyčejný chlap, který akorát nepije alkohol… a jsem na to patřičně hrdý.

Na závěr připojujeme píseň Davida Stypky s Bandjeez. Metaforický kříž si totiž na zádech zřejmě nese většina postav z filmu "Úsměvy smutných mužů" od Miloše Formánka. Na vině je alkohol...

Odkaz ZDE

KRATOM
Co je to KRATOM?

Mitragyna speciosa, vytrvalá rostlina příbuzná s kávovníkem, patří do čeledi mořenovité, běžně nazývána kratom. Jedná se o strom přirozeně rostoucí v tropických oblastech, zejména Thajska, Malajsie, Myanmaru, Filipín, Barmy a Nové Guineje, kde roste divoce. Strom dosahuje velikosti od 4 do 16 metrů, pro svůj ideální růst potřebuje teplé a velmi vlhké prostředí, humusovitou půdu a dostatek slunečního světla. Aktivní látky jsou obsaženy v listech stromu. Kratom se užívá ve formě prášku, extraktu nebo drcených listů. Nejčastěji se užívá v podobě nápoje (rozmíchaný v tekutině) nebo odvaru (v případě drcených listů). Podle barvy žilek v listu rozlišujeme kratom červený, zelený, žlutý a bílý.

Přehled o obsažených alkaloidech v kratomu

Doposud bylo objeveno 40 strukturně příbuzných alkaloidů obsažených v listech kratomu. Mezi nejvýznamnější alkaloidy patří mitragynin a 7-hydro-xymitragynin, přičemž je předpoklad, že se jedná o primárně aktivní psychoaktivní alkaloidy v rostlině. Obě zmíněné látky patří mezi indolové alkaloidy. Mezi další zjištěné alkaloidy patří mitraphyline, raubasin, mitragynalin, mitralactonal, paynanthein, rhynchophylin. Mimo to obsahuje flavonoidy, terpenoidy, polyfenoly a různé glykosidy.

Legislativa

Co se týká legálnosti této rostliny, tak v České republice není ani kratom, potažmo Mitragyna speciosa, ani hlavní účinné alkaloidy mitragynina 7-hydroxymitragynin na seznamu návykových látek ve smyslu Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Na území České republiky tedy není dosud trestní odpovědnost osob za prodej a přechovávání této látky. Není rovněž uveden v Jednotné úmluvě o návykových látkách. V zemích Evropské unie je kontrolován ve Švédsku, Dánsku, Polsku, Rumunsku, Litvě a Lotyšsku. Mimo Evropskou unii je kontrolován a zařazen do příslušných protidrogových zákonů v Austrálii, Malaysii, Myanmaru a Thajsku.

Biologické působení kratomu v lidském organismu

Užívání kratomu je možné rozdělit na dva typy. Typ konzumace menších dávek lístků, cca 1-5 gramů a typ konzumace větších dávek lístků, cca 10-15 gramů. Menší dávky způsobují typické stimulační efekty, které jsou srovnatelné s kokainovým efektem. Naproti tomu vyšší dávky mají sedativní účinky na centrální nervovou soustavu srovnatelnou s morfinovým efektem. Těchto účinků se v původních zemích využívá pro navození cíleného efektu. Tedy má-li kratom působit stimulačně a zvyšovat tak pracovní výkonnost daného uživatele anebo naopak utlumit a působit proti bolesti v rámci využití rostliny jakožto léčivého prostředku. Je popsáno, že asi do 10 minut od pozření několika gramů sušených lístků kratomu se začínají dostavovat první psychoaktivní účinky, které přetrvávají hodinu až hodinu a půl. Plně se projeví po 30 až 60 minutách. Zvyšuje chuť do práce, ostražitost, komunikativnost a někdy také sexuální žádostivost. Listy kratomu často žvýkají osoby, které potřebují zvyšovat svoji koncentraci a potlačit spánek. Naopak vyšší dávky mají účinkovat 2 až 5 hodin, avšak dochází ke zmíněným sedativním účinkům. Mytraginin je znám jako agonista mnoha receptorů, zahrnujíc opioidové receptory, různé serotoninové receptory a další.

Zdravotní rizika užívání kratomu

Tak jako každá návyková látka i kratom přináší zdravotní rizika. Je třeba brát v potaz stimulační a sedativní efekt, který je závislý na dávce této komplexní směsi alkaloidů. Při stimulačním účinku se projevují negativní účinky jako tachykardie, svědění kůže, nauzea, ztráta chuti k jídlu nebo zvýšené vylučování moči. Za negativní ovlivnění kratomem v kombinaci s řízením motorových vozidel v provozu na pozemních komunikacích je možné považovat snížení zábran a zvýšení sebevědomí. Častější uživatelé ztrácejí na váze, může vzniknout anorexie, psychózy, chronická únava, záchvaty. Je důležité si uvědomit, že konzumace dalších návykových látek se stimulačním efektem (kofein, metamfetamin, kokain) může potencovat účinnost obou látek, což může ohrozit zdraví uživatele. Je nutno si dát pozor i na komerčně prodávaná léčiva s přítomností efedrinu/pseudoefedrinu. Kombinace látek se stimulačním účinkem také více zatíží organismus, což se může projevit například zvýšením tělesné teploty, dehydratací, tachykardií a dalšími jevy. Pokud bychom užívali zvýšené dávky kratomu, který by navozoval spíše sedativní účinky, je rovněž třeba počítat s možnou potencí látek, které se tímto způsobem vzájemně ovlivňují. Zejména se jedná o ethanol, tedy alkoholické nápoje. V této souvislosti byla již v odborné literatuře popsána úmrtí, která byla prokazatelně způsobena kombinací kratomu a alkoholických nápojů. Dalším rizikovým faktorem je užívání opiátů jako takových, lhostejno, zda se jedná o přírodní alkaloidy izolované z makoviny (kodein, thebain, morfin) či synteticky nebo polosynteticky vyráběné látky jako diacetylmorfin (heroin), fentanyl nebo karfentanyl. Pochopitelně bereme v potaz i legálně dostupná léčiva s přítomností opiátů či barbiruturátů. Negativní účinky vyšších dávek kratomu se vyznačují zmateností, zácpou, hypotenzí, celkovým útlumem, stavy podobnými snění či nadměrným pocením.

Obecně bylo doposud prokázáno, že dlouhodobější užívání kratomu, vede ke vzniku závislosti. Tento denní rituál užití drogy za účelem zvýšení pracovní výkonnosti, zahnání spánku a únavy se později může změnit v neschopnost jedince fungovat běžným životem bez přitomnosti stimulace kratomem. Dále z obecného negativního hlediska užívání kratomu jsou dokumentovány zejména bolesti svalů a kloubů, nespavost, zvracení, zhoršená koncentrace, sucho v ústech, tmavnutí kůže a zvýšená pigmentace v obličeji, trhavé pohyby končetin. Abstinenční příznaky při vysazení kratomu popisuje náš klient ve svém příběhu…

PŘÍBĚH

Během uplynulých několika let jsem párkrát okusil kratom, nejdřív mě nezaujal, téměř nic jsem necítil. Zřejmě ho bylo málo a taky jsem u toho míval už něco upito. .

Před dvěma roky jsem si ze zvědavosti pořídil více vzorků, zaexperimentoval s množstvím a druhy, a nahlédl, oč kráčí. Docela fajn bylina. Od té doby jsem si občas dal, příležitostně, většinou s kamarády.

Rozhodl jsem se s tím přestat, až do léta. Dojel jsem zásobu a šmytec. Pak přišla rýmička. Na respirační nemoci trpím od mala, mívám je i víckrát do roka, jsem zvyklý. Tentokrát to ovšem byla pořádná potvora, bolel mě celý člověk, nemohl jsem ustát na nohou, zpocený, průjem... Vzal jsem si volno a doma se kurýroval. Nedalo mi to a zašel jsem pro jistotu k lékaři, ale krev naprosto v normě, běžná viróza. Jsem nějaký cimprlich. Po týdnu jsem musel do práce, bylo už líp, ale ještě tak dva týdny jsem se necítil ve své kůži. Po necelých dvou měsících pak padlo mé předsevzetí a začal jsem opět kratomovat. Všechno zas šlo o tolik lépe, hlavně ty šichty. Někdy po dalších dvou měsících jsem si chtěl dát opět pauzu, ale ouha - dalšího dne mi začalo téct z nosu, průjem a následovala bolest a únava. Namíchal jsem, rýma ustala. Nenamíchal, zítra nudle u nosu. Hrozné překvapení. Okamžitě přestanu! Jenže to je dost komplikované, když je potřeba fungovat. Budu si dávat míň a vynechávat. Hm, blbost.

Musím přestat najednou! Tak zítra...

Párkrát jsem to odložil. Někdy začátkem léta se to podařilo. Vůbec nic. Pohoda. Dny plynuly, žádná rýma, žádná únava. Aktivní víkend, plavání, kolo, pohyb, no problem. Jak to? Vůbec nevím. Akorát teda chuť. Chuť na rozlévání toho příjemného tepla po těle, které zároveň uklidňuje i nakopává. Vždyť to nic nebylo, takhle můžu přestat kdykoliv. Po týdnu jsem si zase dal. A znovu a zas, každý den, furt. Po měsíci další pokus, nejmíň čtrnáct dní budu marodit s ramenem, ideální příležitost, kdyby náhodou zase nějaký absťák nebo co, navíc čekala mě cesta do zahraničí, nechtěl jsem s sebou tahat kratom a riskovat nepříjemnosti s celníky. Čtyři dny doma bez jakýchkoliv negativ s výjimkou ztráty entuziasmu. Pátý den jsem se nechal vytáhnout na hřiby. Po pár hodinách courání po lese bolavý a vyčerpaný s vypětím dolezu k autu. Není nic jednoduššího než si dát kratom a tu ošklivou únavu a zlé bolení zahnat. Hned to taky udělám. Jedeme dál. Ze zahraniční cesty se vracím předčasně, došla mi zásoba. Končí prázdniny.

Z hodiny na hodinu se zase rozhodnu - teď nebo nikdy! S podporou přátel se mi to podaří. První týden téměř nespím. Bolesti, především zad, nezastavitelné cukání nohou, neklid. Běžné úkony - řehole; každý pohyb vyžaduje vynaložit enormní úsilí. Připadá mi, jako bych se brodil po krk v téru nebo medu. Po týdnu špička, jeden den téměř nemůžu vstát z postele. Zkouším tomu pomoct růžovými pilulemi a kofeinem, někdy mám pocit, že to trošilinku pomůže, ale většinou ne. Druhý týden to pomalu ustává, pak už bez bolesti. Ovšem únava do jisté míry přetrvává. Po práci jsem vyplivnutý a dvakrát si rozmyslím, jestli ještě třeba sednu na kolo a na vandrech si musím krájet menší krajíce. Taky blbé nálady jsou zpět, prázdnota, nezájem, nechuť. Jsem rozhozený. Po třech letech abstinování od alkoholu jsem začal pít. Což mě děsí. Už asi pětkrát / šestkrát jsem se opil.

Po pěti týdnech jsem se decentně zkratomoval minulý víkend na horách. Třeba tahle zkušenost může někomu pomoct ušetřit si trabl. Kratom je fajn, když se k němu přistupuje s respektem. Jako se vším.

Metoda práce s klientem - Harm Reduction a kontrolované užívání

Harm Reduction považuje abstinenci za ideální výsledek, ale akceptuje i alternativy pracující s neabstinujícími klienty. Snaží se zachovat jejich zdravotní stav a motivovat je k následné léčbě. Dále poskytuje ochranu poškození zdraví a ochranu před rozvojem závislosti. Náš klient se několik týdnů pokoušel o úplnou abstinenci od kratomu. Docházelo však u něj k přesmykům závislosti do jiných návykových látek, které klient považoval za více nebezpečné. Abstinence se v této chvíli pro něj stala nereálným cílem. Rozhodl se proto pro kontrolované užívání kratomu.

Sebemonitorování jako základ kontrolovaného užívání

Sebemonitorování je jednoduchá technika. Vychází ze zjištění, že prosté zaznamenávání si problémového chování snižuje jeho výskyt. Klient používá zápisník nebo sešit, kde si zapisuje datum a hodinu, kdy užil, kolik užil, v jaké to bylo situaci a jak se před užitím cítil. Je důležité, aby se čas od času se ke svým poznámkám vrátil, snadno z nich vyčte, jaké situace nebo duševní stavy jsou pro něj nebezpečné a dokážete se na ně lépe připravit, nebo jim lépe předejít. Klient si stanovil maximální dávku 5 gramů kratomu v jednom dni, maximálně čtyřikrát týdně. Pokud se mu nepodaří stanovenou dávku dodržet, zaznamenává si také opatření, která učinil pro to, aby svůj stanovený limit nepřekročil. Jestli je cesta kontrolovaného užívání kratomu pro našeho klienta ta správná ukáže až čas.

Tým Poradny Ostrava

Adiktologické poradenství v době koronavirové aneb práce s klienty on-line
Jaké to bylo pro nás?

Bylo to jako hození do vody. Najednou se poradny zavřely, my zůstali doma a co teď? Co bude s klienty? Začátek karantény se pro všechny nesl v duchu velkých obav a velkých neznámých. Nikdo jsme nevěděli, jak nás to zasáhne, nikdo nevěděl, co bude dál. Co jsme tušili bylo, že toto krizové období může přinášet další rizikové situace pro naše klienty, kteří už tak bojují se svou závislostí (a je to každodenní boj). A tak nastalo období telefonického domlouvání a zpočátku částečně i improvizace. Spolupráce probíhala různými způsoby a většina klientů byla ráda, že poskytování služeb není úplně zastaveno a akceptovala (někdy i velmi pozitivně kvitovala) nové možnosti kontaktu – online intervence. Někteří nám odpověděli, že v tuto chvíli spolupráci přerušují, ale je fajn, že ví, že v případě potřeby se mohou ozvat. Mnozí si domlouvali pravidelné telefonické konzultace (telemosty) nebo virtuální jednání (nejčastěji Skype, WhatsApp, Messenger) kdy jsme pokračovali v poradenské a terapeutické práci. Někomu vyhovovalo i pouze psaní přes email, messenger apod. Pár klientů jsme během této doby ztratili, otázka, zda by se to stalo i při normálním provozu, zůstane již asi nezodpovězena. Co se ukázalo jako velmi přínosné, bylo propojení členů terapeutické skupiny přes messenger, kdy si mohli být vzájemnou oporou a následné realizace „videoskupiny“. Bylo to učení se za pochodu, pro všechny. Vyvstávaly problémy časového charakteru, dokdy být k dispozici, jak dát hranice. Jak reagovat, když došlo o víkendu u klienta k relapsu a potřeboval pomoc to zastavit. Pomoci hned nebo počkat do pondělí? Museli jsme se naučit zvládat nové technické možnosti a učit je klienty, např. jak se vzájemně propojit. Velmi důležitá byla kolegiální podpora a sdílení zkušeností v rámci týmu poradců a terapeutů i možnost propojení celé organizace díky on-line poradám, kde jsme reflektovali stávající stav a jak na něj co nejlépe reagovat jako organizace. Co říci závěrem? Je asi brzy na konečné zhodnocení. Myslíme si, že se nám podařilo udržet chod poraden i v době jejich uzavření pro osobní setkávání s klienty i zájemci o službu, což považujeme za stěžejní. Ukázalo se, že kde je vůle, je i cesta, jak pro pracovníky, tak i pro klienty. Naučili jsme se nové věci a přejeme si, abychom nezapomněli to dobré, co nám doba koronavirová přinesla a nadále tyto zkušenosti a poznatky rozvíjeli a implementovali do praxe.

Jak může práce online vypadat?

Začátek nouzového stavu přišel náhle a nečekaně, bylo tedy pro nás otázkou, jak pojmout pokračování spolupráce s klienty i bez možnosti osobního kontaktu. Běžná situace se úplně obrátila. Dříve jsme na telefonáty a maily reagovali pozváním k nám do poradny, protože je „vždycky lepší problém řešit osobně“ – jak jsme klientům říkávali. Nyní to bylo naopak. Osobní setkání jsme nabídnout nemohli a zároveň jsme chtěli udržet co nejvyšší kvalitu služeb. Přemýšleli jsme, jaká budou specifika a úskalí nových forem spolupráce. Asociace klinických psychologů pohotově zareagovala na vzniklou situaci a nabídla odborníkům podporu a inspiraci pro alternativní možnosti terapie. Jejich videa a informační materiály nám pomohly dobře uchopit změněné podmínky naší práce. Přidáváme link na videomateriál „Online intervence v období Covid-19 a jejich použití“.

Přidáváme link na videomateriál „Online intervence v období Covid-19 a jejich použití“. Odkaz ZDE
A jaké to bylo pro klienty?

Když jsme přemýšleli, jaké to bylo pro naše klienty, nechtěli jsme zůstávat u našich domněnek a rozhodli jsme se jich přímo zeptat. Oslovili jsme je elektronicky se dvěma otázkami. Níže naleznete všechny odpovědi, které jsme obdržely zpět, nijak necenzurovány, chtěli jsme zachovat plnou autenticitu. Dle dohody jsme pouze pozměnili jména. Anketní otázky: 1. Jakou formu spolupráce během uzavření poradny jste využíval/a? 2. Jaké to pro vás bylo? Jak jste s tím byl/a spokojen/a? Jak se jiný způsob odrážel na spolupráci, terapii? Negativa, pozitiva, možná doporučení.

Odpovědi klientů :

V době nouzového stavu jsem měl telefonické konzultace a komunikaci přes Messenger, z počátku jsem měl z toho obavy, jak to půjde a bral jsem to spíše jako nouzové řešení, ale ukázalo se, že můžeme mluvit o všem stejně jako v poradně, a že mi mluvení přes telefon nedělá problém. Nakonec jsem neviděl ani moc velký rozdíl mezi telefonickým a osobním setkáním, byl jsem velice spokojený a bylo praktické, že jsem nemusel dojíždět. Taky mi vyhovovalo, že jsme byli v častějším kontaktu, mohl jsem třeba jenom napsat, když jsem něco řešil a krátce jsme to probrali. Kryštof

Na začátku nouzového stavu jsem předčasně odešel z léčebny, chtěl jsem být se svou rodinou, když byla taková divná situace. Byl jsem rád, že mi Modrý kříž nabídl možnost konzultací přes messenger – využíval jsem telefon někdy i video hovory, protože v té době nebylo možné nikam docházet a nevím, jak bych to zvládl sám po neukončené léčbě. Z mého pohledu mi sice více vyhovují osobní schůzky, na které jsem byl zvyklý z dřívějška (chodil jsem do Modrého kříže i před léčbou), ale po nějaké době jsem si zvykl i na ten telefon. Teď jsem rád, že už je zase možné docházet. Filip

Moje terapeutka mi nabídla konzultace přes telefon nebo video hovory, když se poradna zavřela. Z počátku jsem to chtěl zkusit, ale zjistil jsem, že tu formu nemám rád a nevyhovovalo mi to, nevěděl jsem, co mám říkat. Raději jsem si počkal, až zase budou možné osobní schůzky, na které se těším. Je ale pravda, že jsem v poslední době nic vážného neřešil, takže jsem počkat mohl. Stanislav

1. Zvolili jsme neskutečnou věc, skupinu po telefonu. Bylo úžasné, že všichni měli zájem se aspoň slyšet, spolupracovat.... 2. Bylo to úžasné, že všichni se alespoň zúčastnili, tech. problémky nebudu zamotávat... Tato skupina je už trochu nějak jinde... Úžasné... Dekuju. ALE-NAŽIVO JE NAŽIVO.... Jak se sexem.....v nouzi i po tel., ale naživo je.....👍 Honza

1. Po dobu uzavření poradny MK jsem využíval pravidelnou telefonickou konzultaci s Mgr. Štefánikovou a to každý týden. Dále jsem využil spojení přes messenger v rámci celé skupiny, taktéž pravidelně jednou týdně. Terapie jsem využil tedy dvakrát týdně. 2. Telefonická konzultace byla na vynikající úrovni, jejich délka často přesahovala hodinu a dokázala mi plně nahradit přítomnost v MK. V podstatě - pro můj život bylo důležité to, že i v těžké situaci způsobené COVID 19, jsem mohl v terapiích pokračovat, a to jen v omezení osobního setkání. Konzultace přes telefon byly velmi plodné a měly vliv na pokračování abstinence. Za dané situace, způsobené nouzových stavem, měly pro mě konzultace osobní i ve skupině velmi velký význam, neztratil jsem kontakt s ostatními, dodržoval jsem rady terapeutky a řídil se jimi. Nesmírně si cením aktivity pracovníků MK ve FM, kteří nás neodstavili, ale naopak, zajistili kontakty a spojení, aby konzultace mohly pokračovat u všech členů skupiny. Za dané situace nebylo co zlepšovat, vše probíhalo ( skupina ) v pořádku, vítal jsem témata a naznačení dalšího směru skupiny v konzultacích pod řízením terapeutek. Vylepšit by se dala jen plná účast všech ve skupině při spojení přes messenger, nicméně z důvodu zaměstnanosti to není vždy možné. Závěrem : skvělá práce terapeutek MK ve FM, jsme zase o krok dál a je příjemné vědět, že i v těžkých podmínkách to jde. Děkuji za vše. Jan

ZDRAVÍM, POSÍLÁM SVŮJ NAZOR, KAŽDÉHO TATO SITUACE ASI PŘEKVAPILA, ALE NAŠE TERAPEUTKY SI HNED VĚDĚLY RADY, MOHLI JSME SE SPOJIT TELEFONICKY, NEBO NAPSAT SMS, PAK JSME SE NAPOJILI NA MESSENGER, PSALI SI, JAK TO VŠECHNO ZVLÁDÁME, MĚLI JSME SE MOŽNOST VIDĚT I PŘES WEB KAMERU. SPOLUPRÁCE ABSOLUTNĚ NA JEDNIČKU, ZA SEBE MOC DĚKUJI, ŽE JSTE, S POZDRAVEM. RADANA

1.Spolupráce s MK z mé strany probíhala po tel. a hlavně po MES. videohovory se skupinou. 2.Spolupráce s MK (a hlavně terapeutkami) tím pádem byla vynikající a moc mi pomáhala. Díky za Váš přístup a snahu i za ztížené situace nás podporovat a udržet celou skupinu v pohodě. Určitě se Vám to moc povedlo. Pochopitelně se již těším na živou skupinu. Ještě jednou moc díky Vám i celé skupině. Michal

1. Jakou formu spolupráce během uzavření jste využívala: - Telefonicky 2.Jaké to pro vás bylo? - Příjemné, povzbuzující 3.Jak jste s tím byla spokojena? - Velmi. Osobní kontakt je osobní kontakt, ovšem když jsem pracovně vytížená přišlo mi velmi praktické být toliko na telefonu. Navíc sjednání schůzky na telefonu bylo pro mě příjemnější i z hlediska časové flexibility terapeuta, kdy jsme nemuseli „horko těžko“ hledat termín, který vyhovuje oběma. 4.Jak se jiný způsob odrážel na spolupráci, terapii? - Ohledně kvality terapie po telefonu nevyvstala žádná negativa. Pro mě osobně je terapie po telefonu s mou terapeutkou velmi přínosná, stejně jako při osobním setkání. 5.Závěrem - za mě osobně nevyvstala v rámci nouzového stavu komplikace s terapií. Terapie po telefonu byla pro mě přínosná, příjemná a jak jsem již uvedla výše – vyhovovala mi z důvodu pracovní vytíženosti, když najít někdy vhodný termín v důsledku vytíženosti Modrého kříže a zároveň, který by vyhovoval mě z pracovního hlediska, je mnohdy velkým oříškem. Bára

Využila jsem jednu z alternativních metod vaši spolupráce a to e-mailovou. Přiznávám, že mám raději spolupráci formou osobního kontaktu, lépe se rozvíjí naše společná debata. Zároveň nepatřím k lidem, kteří si rádi vypisují přes e-mailovou nebo jakoukoliv komunikaci přes sítě :-). A to asi z pohodlnosti. Přesto musím vašeho odborníka, se kterým jsem komunikovala přes e-mail pochválit. Zajímala se o mne v době nouzového stavu. Snažila se být touto formou nápomocna, nabízela více způsobů komunikace. Měla jsem možnost těchto služeb využít kdykoliv a odpovědi byly pohotové a příjemné, jako vždy. JANA

1.FB a email 2. V období karantény mi vyhovovalo, že jste se mnou byla ochotna komunikovat přes messenger v podstatě kdykoliv, když sem potřeboval... No a nelíbilo, ale to asi všem, že nemohl být osobní kontakt. Ale to jsme nikdo nemohli ovlivnit s nic s tím udělat. Robert

V období karantény a spolupráce s MK jsem ocenila, že jste svým klientům volali a nabízeli konzultace přes mobil…atd, čili prakticky kdykoliv k dispozici..., není nic opravdu, co by mi chybělo, já jsem plně spokojený člověk, který velmi oceňuje hlavně to, že se můžu kdykoli obrátit ...Naďa

Spolupráce s MK během koronaviru si nemůžu na nic stěžovat. Informován o omezeních jsem byl a pokud by nastala vážná situace měl jsem možnost se s Vámi kdykoliv kontaktovat. Tak ze strany MK asi v této době plné omezení více dělat nešlo. Co mi chybělo, ale to samozřejmě není Vaše vina, byla možnost osobního kontaktu. Radek

Zpracoval tým Poradny Frýdek-Místek

Léková závislost
ÚVOD

Bolí vás hlava, zub nebo záda a automaticky sáhnete po léku proti bolesti? Nemůžete usnout, tak si dáte pilulku na spaní? Ráno jste po ní malátní a ze stresu, co vás čeká v práci, si dáte lék, který „umí nakopnout“? Potom je třeba zpozornět, jestli závislost na lécích nebo jejich zneužívání neklepe na dveře. V dnešní společnosti je nejobávanější závislostí ta na drogách, ať už pervitinu, kokainu nebo heroinu. Závislost na alkoholu je bohužel často společností tolerována a přehlížena. Zneužívání léků v podstatě nebereme na vědomí, protože o tom moc nevíme. Přitom do lékové závislosti člověk sklouzne lehce, jak dokazuje příběh naší klientky. Vzniká pomalu a skrytě. Navíc léky jsou legální a předepsané lékařem, tak proč se mít na pozoru. Nejdříve užívání léku pomáhá, později se mění v pravidelnou konzumaci. Přestává stačit síla léku, zvyšuje se frekvence užívání a člověk začíná hledat lék s vyšším účinkem. Závislý člověk je zdatný manipulátor, může obejít více lékařů, aby získal recept, krást léky v zaměstnání nebo využít černého trhu. Vysazení léků provází abstinenční syndrom, bolest svalů, křeče, nevolnost a zvracení, průjem, rozšíření zornic. Důsledky zneužívání léků jsou tělesné (onemocnění ledvin a jater) nebo psychické (úzkostné stavy), zasahují do pracovního i rodinného života.

Podle statistik Národního protidrogového koordinátora je na lécích závislých 900 tisíc Čechů. To je jeden z důvodů, proč se tímto tématem zabýváme i na našem blogu. Naším cílem je informovat veřejnost o síle nebezpečného fenoménu dnešní doby.

DEFINICE ZNEUŽÍVÁNÍ LÉKŮ

Popis fenoménu zneužívání léků je problematický v tom, že neexistuje jednotná terminologie a definice. Za důležitou skutečnost je pokládán způsob získání léku, zda byl lék předepsán či indikován lékařem.

V rámci celopopulačních šetření je zneužívání psychoaktivních léků definováno zpravidla jako užívání psychoaktivních léků (např. sedativ či hypnotik, analgetik) bez lékařského předpisu nebo bez lékařské indikace.

Další definice popisují typy užívání léků pomocí přídavných jmen (škodlivé užívání, problémové užití, nelékařské užití, nevhodné užívání)nebo na základě motivu (samoléčba, rekreační užívání). Pokud rizika převažují nad přínosy, hovoříme také o zneužívání léků. Častým jevem je překrývání různých definic.

Podle MKN je syndrom závislosti definován jako soubor behaviorálních‚ kognitivních a fyziologických stavů‚ který se vyvíjí po opakovaném užití substance a který typicky zahrnuje:

• silné přání užít drogu • porušené ovládání při jejím užívání • přetrvávající užívání této drogy i přes škodlivé následky • prioritu v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky • zvýšenou toleranci pro drogu a někdy somatický odvykací stav.

Syndrom závislosti může být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. diazepam)‚ pro skupinu látek (např. benzodiazepiny či opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí.

RIZIKOVÉ LÉKY

Ne všechny léky mají potenciál vzniku závislosti. Mezi nejrizikovější patří:

1. Opiodní analegetika

Do této skupiny řadíme léky používané k léčbě silných bolestí, zejména nádorového původu. Jsou obsaženy také v lécích proti kašli. Při léčbě bolestí jsou užívány až po vyčerpání jiných možností. Heroin, braun či opium řadíme také mezi opiody.

• Mezi nejznámější zástupce této skupiny patří kodein, morfin, tramal, oxycontin, subutex, metadon, hydrocodon, buprenorfin. Buprenorfin se úspěšně užívá při substituční léčbě závislostí.

• Patří mezi léky s vysokým rizikem návyku a zneužívání. Syndrom závislosti se rozvíjí rychle a odvykací příznaky jsou podobné chřipce. Typické jsou zvracení a nevolnost, svalové křeče a bolesti, průjem, rozšíření zornic, slzení doprovázené sekrecí z nosu. Při předávkování hrozí útlum dýchání a činnosti srdce, typickým projevem je bezvědomí. Při současném užití jiných látek tlumící nervovou činnost (m.j.alkohol) se zvyšuje riziko úmrtí.

2. Tlumivé látky

Hypnotika jsou používané k léčbě úzkostných stavů a nespavosti, ke zklidnění. Vzhledem k jejich širokým účinkům se používají také při léčbě psychiatrických poruch a epilepsie. V dnešní hektické době řada lidí trpí úzkostmi a nespavostí, proto nějaký ten lék na spaní najdeme ve většině domácností, i když je na lékařský předpis.

• Do skupiny tlumivých látek patří benzodiazepiny (rohypnol, nitrazepam), barbituráty (bellaspon) a hypnotika (hypnogen, stilnox). Jedná se o léky určené ke zklidnění, k léčbě nespavosti a úzkostných stavů).

• Tlumivé látky jsou často zneužívány k navození pocitu pohody, ke snížení zábran a úzkosti. U někoho mohou vyvolávat i pocit euforie a neobvyklého vzrušení.

• Při častém užívání tlumivých látek dochází k postupnému vymizení účinku, zvyšování dávek a při dlouhodobém užívání hrozí riziko vzniku závislosti. Předávkování se projevuje ospalostí, závratěmi, špatnou koncentrací nebo poruchami vědomí. Současné používání alkoholu může vést k otravě s fatálními následky.

3. Stimulující látky

Užívání stimulujících látek má dlouho historii. Byly využívány vojáky za druhé světové války pro udržení bdělosti. Známé jsou také jejich účinky při hubnutí. V současné době je jejich opodstatněné využití pouze proti nadměrné spavosti. Kvůli svým stimulujícím účinkům jsou však často zneužívány pro nelegální výrobu pervitinu.

• Jedná se především o deriváty amfetaminu a některá anorektika, efedrin a pseudoefedrin, látky sloužící k výrobě pervitinu či extáze.

• Stimulanty se zneužívají pro zlepšení nálady, potlačení hladu a únavy, zvýšená představivost, uvolnění zábran, zvýšená schopnost se vcítit do pocitu druhých a celkové zrychlení psychických procesů. Při užívání stimulujících léků se objevuje podráždění, nervozita a úzkost. Dlouhodobé užívání vede až do toxické psychózy, nezřídka končící sebevraždou.

VAROVNÉ SIGNÁLY

Závislost nebo nadužívání léků může být pro okolí uživatele dlouhodobě skryté. Upozornit mohou například lékaře, který léky předepisuje, stále častější návštěvy dotyčného, jeho výmluvy na ztracený recept nebo jeho naléhavost na předepsání silnějšího léku. Okolí může zpozorovat změny v chování a náladách dotyčného:

• ospalost a zvýšenou potřebu spánku nebo naopak nespavosti

• zhoršení pozornosti, apatičnost, podrážděnost, agresivitu, neklid nebo naopak přílišná euforie a veselost

• ztrátu zájmu, přátel, uzavírání se do sebe

• zanedbávání péče o sebe a také o rodinu

• neschopnost zvládat každodenní činnosti

• častá změna lékaře při vysazení léků přicházejí abstinenční příznaky: psychické (úzkosti, strach, bušení srdce, svíravost na hrudi), fyzické (třes rukou, bolesti hlavy, kloubů, tělesná slabost) a mohou se také objevit nebezpečné epileptické záchvaty.

PŘÍBEH KLIENTKY

Z léčebny do léčebny

Minulý rok byl v mém životě zlomový. Posledních pár let jsem přemýšlela, jak budu žít dál. Jak z té horské dráhy vystoupit a už nikdy nenasednout. Vezla jsem se v ní už příliš dlouho a ona si nemilosrdně vybírala svou daň. Opakované ztráty zaměstnání, ztráta důvěry ze strany rodiny. Zapomněla jsem, co mám ráda a na čem mi záleží. Moje závislost na lécích vznikala dlouhá léta skrytě a nenápadně. Jen tak si sem tam ulevit v práci od přílišného stresu nebo nějaké momentální bolesti páteře nebo nohou. Po šesti letech užívání všech možných druhů léků jsem si na dovolené prožila poprvé abstinenční příznaky – nadměrně jsem se potila, trpěla jsem nespavostí, v noci přicházelo nepříjemné svalové napětí v nohách, neměla jsem o nic zájem, z ničeho radost. Po dvou dnech to odeznělo a já jsem se tím dál nezabývala. S každým rokem se to zhoršovalo. Absťák se dostavoval dřív, intenzivnější a déle trval. Nejlepší roky života mi utíkaly mezi prsty v navozování si umělého pocitu štěstí a vlastní spokojenosti. Přestala jsem vnímat reálný svět, ve kterém musíte řešit problémy a být zodpovědný. První léčbu v Psychiatrické léčebně jsem podstoupila dvouměsíční s tím, že to bude stačit. Po návratu jsem se ihned vrátila do práce a zvládání denních povinností matky a manželky. Následnou péči (doléčování) jsem hodila za hlavu, neřešila ji. Fungovala jsem a abstinovala dva měsíce. Po užití jediné tabletky Hypnogenu jsem byla v tom znovu. Ztratila jsem práci, důvěru rodiny. Ihned jsem podstoupila druhou pobytovou léčbu již 3-měsíční. Po návratu plně dodržuji následnou péči v Modrém kříži a daří se mi abstinovat a pomalu se zase raduji ze života.

Na závěr připojujeme píseň s trefným textem zpěváka Xindla X s názvem Chemie.

„Žijeme paralelní světy, jsme věčně paralenem sjetý. A před krutou realitou, bráníme se chemickou ulitou. Pomůže mi od nemoci i emocí. A taky přemoct ten pocit, že život nemám ve svý moci..“

Odkaz ZDE

Zdroj: NECHANSKÁ, Blanka, Viktor MRAVČÍK a Petr POPOV. Zneužívání psychoaktivních léků v České republice: identifikace a analýza zdrojů dat. Praha: Úřad vlády České republiky, c2012. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440-073-5.

Zpracovala Bc. Ivana Tesařová